Šest motivací se zlepšit

Šest motivací se zlepšit

Pojďme se vrátit o více než 2 měsíce v čase na první turnaj roku 2019, kterým byla tradiční Fishpárty v Hradci Králově, letos již pošestnácté. Konkrétně do sedmého, závěrečného kola. Vojtěch "Nys" Linhart, pro kterého to byl teprve druhý piškvorkový turnaj v kariéře, na následujících řádcích poutavě zachytil svou závěrečnou hru s polským matadorem Piotrem "Angst" Malowiejskim.

Můj soupeř vezme do ruky bílý kámen a zadívá se na hrací desku – většina polí je v levém dolním rohu již zaplněna, přesto tam je ještě možnost, jak rozehrát partii dál. Časová míra neúprosně klesá každou sekundu níž a níž. Nerozhodně zaváhá, položí kámen na desku a stiskne tlačítko na hodinách.

Předchozích pět her jsem již prohrál – "tentokrát to změním!" řeknu si v duchu, když hledám výhru ve změti poskládaných kamenů. Ze 45 minut, se kterými jsem začal hru, zbylo jen 10 a soupeřovi kolem patnácti. Zdá se až neuvěřitelné, jak zvláštním způsobem se dá strávit 30 minut života – díváním se na dřevěnou desku a sem tam položení skleněného kamene... avšak o tom to je – jedno pole vpravo a mohu do pár tahů prohrát.

Zamyšleně zkoumám situaci – po pár dalších minutách rozeznám výherní kombinaci přes čtyřky, která se schovávala kdesi v rohu a rázně položím další kámen na stůl.

Po několika dlouhých tazích se hra přesunula doprostřed desky – stejně tak se i posunul čas můj i mého oponenta na pouhé dvě minuty pro každého. Po každém tahu bleskově oskenujeme v hlavě všechny možnosti, kam by směřovala hra při zahrání několika možných tahů – prohra, prohra, naprostá prohra, tady to ještě ustojím. Bez dalších rozmyslů rázně stisknu hodiny.

Minuta pro polského protihráče, 50 sekund pro mě, které stále ubíhají. Stojím si v tento moment lépe – zabral jsem prostředek a soupeři nezbývá nic jiného než útočit po stranách nebo zoufale bránit. Avšak deficit deseti sekund – ač to je z původních 45 minut směšný zlomek – je podstatný. Bez rozmyslu položím další kámen a vytvořím si tím trojku. Následuje další útok hrozbou VCF. Sekundy ubývají. Teď tam soupeř nic nemá a tuto kombinaci už nepřežije! Avšak... poté co ukončím tah, všimnu si, že neblokovat čtyři kameny, které se v té změti černých a bílých tahů jednoduše ztratily, bylo poněkud riskantní... a také, jak tomu naznačil nechápavý pohled soupeře, až příliš jednoduše výherní.

Z turnaje jsem odjel se šesti prohrami – vzdám kvůli tomu hraní piškvorek? Vykašlu se na to teď? Právě na opak! Šest her, šest proher, šest motivací se zlepšit, šest třičtvrtěhodin nepřetržitého zavařování mozku – šest skvělých soupeřů, se kterými si kdykoliv znovu rád zahraji!


—Vojtěch "Nys" Linhart, Litoměřice



Diskuze k článku

 
[ reagovat ]Boneslash | 30.6.2019 - 1:39
TOP ČLÁNEK
Tak to je paráda, za mě TOP článek, kdy prohry nakopnou, ač možná hořké jsou, tak zkušeností potřebnou!
1