Moje bramborové Brno
Piškvorky hraješ jen po internetu, zlepšuješ se, ale nemáš odvahu přijet na živý turnaj? A co kdybychom ti řekli, že když se odhodláš a přijedeš, tak se na takovém turnaji můžeš utkat třeba hned se dvěma mistry světa, uzmout i několik cenných skalpů zkušených piškvorkových matadorů a v konkurenci dalších 38 hráčů a hráček nakonec skončit jako nejlepší nováček turnaje jen těsně za medailovými příčkami? Nereálné, říkáš? A přitom přesně takový příběh vypráví následující odlehčené vyprávění Josefa "Pepika" Holby, brumovské vycházející hvězdy!
Byl jsem požádán o sepsání článku o mém prvním live turnaji, Brnocupu 2022, z mého pohledu. Nuže, připoutejte se, začínáme.
Pozn.: Všechny kaskadérské kousky popisované v článku byly prováděny pod odborným dohledem. Je tedy na každém, aby zvážil jejich provedení u sebe doma.
V pátek 27. 5. jsem přijel „rychlíkem“ kolem 21:00 hodin do Brna. Díky podivnému zvyku vlaků Českých drah mít zpoždění, právě když to nejmíň potřebuji, jsem strávil ve vlaku o 1,5 hodiny déle, než jsem měl původně v plánu. To se samozřejmě podepsalo na mém napráskaném rozvrhu. Nelenil jsem tedy, jel jsem si hodit věci na byt a vyrazil jsem na Šilingrovo náměstí, kde už jsem byl asi 1,5 hodiny očekáván v kulečníkové herně. Nebyl bych to já, kdybych cestou nebyl alespoň jednou málem zajet tramvají. Naštěstí zasáhla nějaká vyšší moc a já ve zdraví doputoval k cíli. Zde mě čekalo plno spoluúčastníků nadcházejícího Brnocupu, z nichž jsem některé neznal, což vyústilo v docela vtipné nedorozumění, při němž jsem se sebevědomě šel seznámit s Peroxidem, na kterého jsem začal mluvit anglicky, jelikož jsem si myslel, že je to Maďar. Naštěstí jsme to nedorozumění vzali oba s humorem a ani jsem nebyl vyloučen z federace, takže bomba.
Po občerstvení se několika specialitami podniku značky Kozel a ukázání všem, jaká jsem lamka v kulečníku, jsme se společně s Fojtmanem rozloučili s ostatními a odebrali se do svých domovů načerpat spánkem potřebnou energii.
Celkově vzato byl to skvělý úvod do skvělého turnaje.
Na druhý den jsem se probudil překvapivě čilý, ale také nepřekvapivě pozdě. Nelenil jsem a hned jsem, dokonce bez snídaně, vyrazil na místo konání turnaje, ZŠ Antonínská. Při cestě jsem začal být docela dost nervózní, jelikož, jak jsem již zmiňoval, to byl můj první živý turnaj. S mírně rozklepanými koleny jsem dorazil na místo a oproti očekávání všech, kteří mě alespoň trochu znají, jsem dorazil na čas, dokonce se dá říci i s malou rezervou. Když teď nad tím přemýšlím, to byl možná jeden z důvodů, proč se mi ten turnaj tak vydařil, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Po zapsání všech účastníků bylo na startovní listině neuvěřitelných 39 jmen! Tušil jsem, že účast bude velká, ale takhle masivní jsem opravdu nečekal. Dorazilo mnoho zkušených hráčů z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, ale také nezanedbatelné množství úplných nováčků. Před turnajem jsem si dělal naděje na top 10, ale teď když jsem viděl značné množství špičkových hráčů v čele s Martézem a Zolim, jsem svá očekávání poněkud snížil. Stále jsem si ale brousil zuby na nejlepšího nováčka turnaje, takže jsem byl namotivovaný až běda. Po krátkém proslovu k organizaci a následnému proslovu k pravidlům se rozlosovalo 1. kolo.
Dovolím si ještě malou technickou poznámku k formátu turnaje. Hrálo se 7 kol, každý hráč měl v partii k dispozici 20 minut plus tři sekundy za tah.
Doufal jsem, že na první kolo dostanu někoho slabého, jako třeba Piggiho nebo BYE. Jenže běda, štěstěna mi opravdu nepřála. Hned po tom, co jsem uviděl svého soupeře pro první kolo, jsem změnil svou taktiku z „vyhrát všechny partie“ na „prohrát první a zbytek vyhrát“. Usedl jsem naproti Zolimu, spustili jsme hodiny a hra započala. Místo mnou očekávané demolice se ale konala vyrovnaná a nervy drásající partie. Zoli začínal, položil docela konzervativní swap a já vybral barvu. Brzy po začátku hry si můj protivník vytvořil velice pěkný útok, popravdě jsem myslel, že za pár tahů bude konec. Podařilo se mi ale tuto nebezpečnou situaci dobře ubránit, takže jsem byl z nejhoršího venku. Spálil jsem však na vymýšlení obrany hodně času, což se potom projevilo v pozdnějších stadiích hry. Docela dlouho potom pokračovala partie tak, že Zoli se snažil tvořit hrozby a různé útoky a já ho tvrdohlavě blokoval. Potom už jsem ale začal mít vážné problémy s časem, přesto se mi pořád dařilo odvracet útoky nepřítele. Po pár tazích jsem se dostal pod 30 sekund, Zoli pod minutu. Bohužel, nakonec jsem přehlédl jednu Zoliho kombinaci i způsob, jak ji nějak rozumně bránit a bylo vymalováno. Přes prohru jsem měl ze hry opravdu dobrý pocit, protože hrát skoro vyrovnanou partii se Zolim je opravdu tvrdý, teda spíš skoro nemožný, oříšek.
Ve druhém kole jsem hrál s Matyášem Kundratou, ve třetím s Patrikem Xiou. Oba žáci ZŠ Antonínská. Partie byly vcelku krátké s následným rozborem, kde jsem se mladým nadějím snažil předat něco ze svých pochybných znalostí o hře.
Ve čtvrtém kole jsem hrál s českou hráčkou Soňou Turečkovou. Nikdy jsem s ní předtím nehrál, takže jsem vůbec nevěděl, co od ní čekat. Swap byl položen, partie začala. Po pár tazích mi bylo jasné, že Soncaa hraje stylově podobně jak já, možná dokonce o něco víc blokuje. Chvíli partie vypadala vyrovnaně, tak trochu nemastně neslaně. Popravdě, řekl bych, že tam byla pro soupeřku docela zajímavá možnost útoku, naštěstí jí však nevyužila. Potom jsem já sám dostal díky slabšímu tahu protihráčky možnost jít do útoku. Zahrál jsem tah, který posiloval útok a zároveň jsem jím nastražil past, která, pokud na ni Soncaa nezareaguje, by měla podle mých výpočtů ukončit partii. Soncaa zapřemýšlela a pak zahrála tah, který mi udělal opravdu radost, jelikož moji hrozbu nebránil. Ještě jednou či dvakrát jsem si kombinaci prošel, jestli jsem se nikde nespletl a pak jsem už šel sebevědomě cíl výhra. Díky své ukvapenosti jsem ale přehodil tahy, což dalo Soni zajímavou možnost blokovat. Naštěstí tam už v té situaci bylo možností výhry plno, a tak jsem partii dotáhl do zdárného konce.
Po čtvrtém kole přišel čas na oběd v nedaleké restauraci U Kormidla, ještě předtím bylo ale nalosováno 5. kolo. Cítil jsem v žaludku, že určitě chytnu nějakého velmi nepříjemného soupeře. Potom jsem si uvědomil, že ten pocit v žaludku byl jen hlad, ale stejně jsem dostal extrémně silného soupeře, českého hráče Gregiho. Při pomyšlení na mou hrozivou bilanci s ním jsem dostal zásah čiré motivace a slíbil si, že se na něj v té trošce času zkusím alespoň trochu připravit.
No, moje příprava nakonec sestávala z plátku zvířecí svaloviny obaleného bramborovou plackou. Po vydatném obědě jsme se vydali s pár kumpány zpátky do hracích místností. Jakmile dorazila naše lehce opožděná skupinka na místo, začalo další kolo. Gregi se před partií snažil vytahovat se přede mnou se svou valašštinou a tím ze mě shodil aspoň trochu trémy. A partie započala. Položil jsem svůj milovaný open, který byl volně inspirován jedním z Gregiho swapů. Gregi vzal barvu a už docela brzo jsme se dostali do pro mě neznámého území. Zpočátku jsem se snažil být aktivní, ale Gregi mě pomalu ale jistě zavíral. Pak jsem tomu dal korunu zvolením špatného útočného plánu a nechal se zavřít skoro úplně. Gregi si vytvořil nádhernou pozici. Jeho absolutně monstrózní útok byl na spadení a já si marně lámal hlavu, co s tím udělám. Brzy jsem došel k závěru, že to už prostě nejde bránit, Aspoň ne přímou obranou. Proto jsem se snažil najít nějaký protiútok, ale nic jsem neviděl. Minuty mi nelítostně ubíhaly a já už se pomalu smiřoval s výsledkem, který jsem očekával, když jsem uviděl párování. Pak jsem ale uviděl zajímavý tah. Tvořil dost komplikovanou hrozbu mojí výhry. „No, to by šlo“, pomyslel jsem si. Háček byl ale v tom, že hrozba šla lehce zabránit. A potom už bych neměl opravdu jinou možnost než se rovnou vzdát. Jelikož jsem neměl moc na vybranou, tak jsem ten tah zahrál a čekal jsem na Gregiho. Svítila ve mně malá jiskřička naděje, že si Gregi jedovaté hrozby nevšimne a začne svůj vlastní útok. Spíš jsem se ale připravoval na druhou možnost. Jaké bylo moje překvapení, když Gregi zahrál po několika minutách tah, který moji hrozbu nebral v potaz! Asi desetkrát jsem si překontroloval svou kombinaci, jestli jsem něco nepřehlédl, třeba nějaký cut, ale nakonec mi všech deset propočtů vycházelo stejně. Mám tam opravdu výhru. Roztřesenou rukou jsem položil první kámen kombinace a s každým dalším rostla moje jistota. A najednou bylo po všem. Vyhrál jsem. Nemohl jsem tomu uvěřit. Neměl jsem daleko k tomu, abych začal jásat, ale nakonec jsem se udržel. Dokázal jsem pro mě téměř nemyslitelnou věc. Já vyhrál…
Kdybych v tu chvíli z turnaje odešel, bral bych to už i tak jako velmi vydařený turnaj. Ale ještě zbývala dvě kola. V šestém kole jsem hrál s Čerokem, dalším špičkovým českým hráčem. Čerok swapoval, z čehož jsem měl trochu hrůzu, ale nakonec položil swap, který se mi celkem líbil. Přesto, že jsem tušil, Čerok mi to po zápase i potvrdil, že má toto zahájení nejspíš dobře zanalyzované, tak jsem vzal barvu a šel do útoku. Byl jsem psychicky úplně v klidu, proto mi ani nevadilo, když už po mém třetím tahu hledal Čerok výhru. Po dlouhém přemýšlení zahrál tah, který byl jeden z tahů, které jsem očekával. Vytvořil si trojku a já musel blokovat. Měl jsem dvě možnosti obrany. První, solidní, ale předal bych mu iniciativu a nastartoval by silný útok. Druhá možnost vypadala o dost lépe, ale musel jsem si být opravdu jistý, že mu tam nenechávám výhru. Přemýšlel jsem a počítal a pořád jsem neviděl, čím by mě mohl v případě aktivnějšího bloku zaskočit. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost a sebejistě jsem položil kámen na desku. Žádnou prohru jsem tam neviděl, tak jsem do toho šel. Čerok se zase na dlouho zamyslel. Zahráli jsme pár tahů a začínalo být jasné, že ani on žádnou svoji výhru nenašel. A to bylo pro něj opravdu špatné, jelikož já byl připraven spustit svůj silný útok. Začal tedy bránit moji iniciativu, jak to šlo. Po několika dalších tazích jsem se zamyslel a objevil výherní kombinaci. Dobré tři minuty jsem tam seděl a potichu si opakoval mantru „to není možné“. Ale bylo. Nakonec jsem dotáhl partii do zdárného konce a získal další bod. Byl jsem jako ve snu.
Pozápasový rozbor s Čerokem byl také výživný. Pokecali jsme o hře ale i o matice atd. Ale to už pomalu začínalo sedmé kolo. Má očekávání se naplnila, když jsem uviděl, kdo bude sedět naproti mně. Martez. Jak poetické, skončit turnaj hrou s mistrem světa. V té chvíli jsem byl průběžně druhý, ale upřímně, ani jsem nepomýšlel na to, že bych si tu pozici udržel. Třikrát blesk do jednoho místa nezasáhne.
V partii s Martezem jsem začínal, z čehož jsem měl radost, protože jsem se nechtěl potýkat s nějakým z jeho swapů. Zahrál jsem svůj starý, spolehlivý swap. Martez vybral bílé a hned se chopil iniciativy. Vytvořil si postupem času dobrý útok, tak dobrý, že už to opticky vypadalo jako nebránitelné. Ať tam nějaká výhra byla nebo ne, nakonec jsem se z toho dostal. Klasicky jsem u toho samozřejmě propálil hodně času. Martez měl potom sice pořád iniciativu, ale situace na desce začínala být opravdu zmatená, s šancemi pro oba. Ale zase jsem se dostal do časové tísně a na vymýšlení rafinovaných tahů už nebylo moc času. Nakonec Martez po dlouhé partii našel pěknou vítěznou kombinaci. Sláva vítězům, no. I když jsem litoval výsledku, tak stejně jako u hry se Zolim jsem měl z partie opravdu dobrý pocit. Dokonce mi potom Martez sdělil, že kdybych v jednu chvíli nabídl remízu, tak by ji přijal. To mě donutilo litovat výsledku ještě trochu víc, ale taky mě to potěšilo, protože…prostě je to Martez no :D. Každý, byť už jen možný výsledek s ním, který se liší od prohry, člověka opravdu potěší.
Se sedmým kolem skončil i turnaj. Já se nakonec umístil na 4. místě z 39 hráčů, přede mnou byli Zoli, Martez a Iec. Svým výkonem jsem společně se 4. místem uzmul i trofej pro nejlepšího nováčka. Takže, mise splněna. A mnohem víc. O takovém umístění, zahrání skvělých partií s Martezem a Zolim a poražení tak silných hráčů jsem ani nesnil.
Co říct závěrem? Děkuji organizátorům za uspořádání skvělého turnaje. Velká pochvala jim také patří za přilákání množství nových mladých hráčů. Taky bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za vytvoření parádní atmosféry. Mé díky patří také Fojtmanovi a Pavlovi za psychickou podporu. Nakonec bych chtěl také poděkovat Peroxidovi za to, že mě naučil, nebo se aspoň snažil naučit kulečník tak, aby se hospodští už nemuseli bát o svá okna.
Poslední, co chci říct, je, že jestli se někdo, kdo tohle čte, rozhoduje, zda pojede na svůj první živý turnaj, tak jeďte. Vězte, že je to skvělý zážitek. I když se třeba necítíte na uhrání dobrého výsledku, stejně to stojí za to.
A opravdu poslední, co chci říct. Děkuji každému, kdo to dočetl až sem, za trpělivost a těším se na viděnou někdy na nějakém turnájku.
—Josef "Pepik" Holba, Brumov
Diskuze k článku
| [ reagovat ]Michal | 9.8.2022 - 19:36 Krásně sepsáno Pěkný článek! Hrával jsem před pár lety, na herně jsem jednou dokonce porazil Kedluba, ale pak zvítězily šachy nad piškvorkami. Ale když to čtu, mám chuť se do toho vrátit a na nějaký ten turnaj vyrazit :D Uvidíme... |
| 1 |
