Mistrovství světa 2011, Huskvarna, Švédsko

Mistrovství světa 2011, Huskvarna, Švédsko

Článek o 4. Mistrovství světa v gomoku očima Vladimira Nipotiho.

Původně jsem chtěl napsat článek o mých hrách na mistrovství, ale po několika dnech psaní jsem si řekl, že za to ty hry nestojí. Proto se s Vámi raději podělím o svůj pohled, komentáře a pocity z uplynulého největšího a nejtěžšího turnaje v piškvorkách, který kdy byl uspořádán.

WC 2011 Huskvarna

Kolem půl jedenácté jsme se sešli na ruzyňském letišti v sestavě: Břetislav Krček, Aleš Rybka, Štěpán Tesařík a já a nasedli jsme do letadla do Stockholmu. Nebyl to nejlevnější dopravní prostředek, ale byl nejpohodlnější a nejrychlejší. Po dvou hodinách jsme už byli ve Stockholmu a mohli si užívat krásy „Severských Benátek“. Celé odpoledne jsme strávili prohlížením památek a v jedenáct hodin jsme vyrazili do města Jönköping. Tam nás v půl čtvrté ráno vyzvedl Bengt Asplund, kterému za to patří velké díky! Odvezl nás do přilehlého městečka Huskvarna. Malé městečko se 30 000 obyvateli, rodiště prezidenta Mezinárodní federace renju Petera Jonssona, se stalo centrem největší události, které tyto hry mohou nabídnout. Peterovi se tak splnil velký sen, uspořádat mistrovství světa u sebe doma.

WC 2011 Huskvarna

Ubytovali jsme se ve škole, kde zároveň probíhaly všechny turnaje. Tam jsme měli zařízené postele, matrace a polštáře. Ubytování ve škole téměř nemělo chybu. Nejen, že jsme to měli pět kroků do turnajové místnosti, ale to vše bylo zadarmo! Ubytování, ostatně jako všechno, je ve Švédsku drahá záležitost a některé vyšlo ubytování v hostelu na pěkný balík. Největší plus byl však ten, že jsme skoro všichni spali ve škole a to znamenalo jediné – párty každý den. A to se také dělo. Většinou jsme se scházeli v kuchyni (nejen proto, že v lednici byl chlast) a hrála se kolektivní hra Mafie, známější pod názvem Městečko Palermo. Často jsme se také scházeli u stolního tenisu a hráli „obíhačku“ se vším, co bylo po ruce, protože pálky byly jen čtyři a zájemců třikrát tolik. Co víc, ve škole byla dokonce wifina a každý se tak mohl připojit na internet. Sice se objevily nějaké potíže se sprchami a malým počtem záchodů, ale to nikomu nevadilo a každý, kdo se ubytoval ve škole, byl spokojen.

Organizačně byl turnaj na velmi vysoké úrovni. Hlavnímu organizátorovi Peteru Jonssonovi pomáhalo 5 nebo 6 dobrovolníků z řad švédských hráčů. Každý turnaj měl svoji vyhrazenou místnost. Zákaz používání mobilních telefonů mi z počátku dělal potíže, protože na každém dosavadním turnaji jsem poslouchal hudbu a teď jsem byl bez ní. Naštěstí to nebyl velký problém a rychle jsem si na to zvykl.

WC 2011 Huskvarna

Zahajovací ceremoniál se skládal ze tří částí. První byla prohlídka muzea jedné z nejstarších firem na světě - Husqvarny, která vyrábí snad všechno (zbraně, motorky, šicí stroje, sekáčky atd.). Druhá část byl samotný ceremoniál, představení hráčů a los. Třetí část byl tzv. „raut“, který za moc nestál a proto víc jak půlka lidí po pěti minutách odešla. Na rozdíl od toho, závěrečný ceremoniál, který probíhal v Huskvarna Teatru, byl o moc zábavnější. Tam se nám představili místní folklórní umělci se svými originálními tanci. Nechybělo samozřejmě ani vyhlášení výsledků a „korunovace“ vítězů. Poté nás všechny odvezli osobní řidiči (jmenovitě Peter Jonsson, Bengt Asplund, Madli Mirme, Piotr Malowiejski a ještě jeden švédský hráč a indiánka, jména která si bohužel nepamatuji) do jedné malé chatičky s nádherným výhledem na město Huskvarna a přilehlé jezero, a tam se konala závěrečná barbecue party.

WC 2011 Huskvarna

Ta byla skvělou příležitostí k poznávání nových přátel, protože někteří na to neměli čas, chuť či odvahu během turnaje. Své síly tu poměřovali gomoku a renju hráči, samozřejmě nad deskou. Zpívalo se, fotilo se, jedlo se, pilo se, smáli jsme se a bavili jsme se na sto procent. Avšak jak jídlo, tak i pití rychle došlo a proto se všichni pomalu začali přesunovat zpátky do školy (samozřejmě s osobními řidiči). Tam party pokračovala do časného rána a tak jsme spali jen pár hodin, protože se odjíždělo už po deváté.

Než začnu popisovat samotný turnaj, tak bych v první řádě chtěl pogratulovat Attilu Demjánovi k zaslouženému vítězství v piškvorkách. Hrál nejlíp a udělal nejmíň chyb ze všech. Tímto dosáhl svého největšího cíle a stál se nejlepším hráčem planety. Zbytek komentářů k jednotlivým hráčům A turnaje přijde později.

Pět hráčů mělo jisté místo ve finále. Proto kvalifikace nebyla tolik nabitá, avšak pořád tu bylo několik adeptů na postup a žádný bod nebyl zadarmo. Musím říct, že jsem kvalifikací proklouzl celkem hladce, jednak díky znalosti teorii a také díky tomu, že moje forma měla vzrůstající tendencí. Před turnajem bych jako favority na postup tipoval Piotra Bienieka a Olega Bulatovského. Prvnímu utekl postup o koeficient, ale jeho hry v kvalifikaci nebyly takové, jaké se od něj očekávaly. Druhý to samé. Ukázalo se, že teorie, ač je velmi důležitá, není na takových událostech všechno. Zkušenosti a cit hry jsou mnohem důležitější a často i tím rozhodujícím faktorem. Na úkor těch dvou se do finále dostal náš krajan Štěpán Tesařík, čímž celé reprezentaci udělal velkou radost, a Estonec Villem Mesila, největší překvapení kvalifikace. Kromě nás se do finále, jak se očekávalo, dostali 3 Poláci: Fitzermann, Nowakowski, Zukowski.

Ve finále se tak sešli všichni přítomni finalisti z minulého mistrovství a fináloví nováčci. Tedy, až na dva-tři hráče, celá světová špička. Přišlo mi, že úroveň hráčů se vyrovnala a až na Attilu nebyl vidět takový rozdíl mezi špičkou a zbytkem hráčů. Pořád ale největšími soupeři pro mě zůstávali Pavel Laube, Gergö Tóth, Attila Demján a Artur Tamiola. Věděl jsem, že hry s nimi budou pro mě rozhodujícími. Proto jsem byl velmi potěšen informací, že jen s jedním z nich nezačínám. Někdy však mně i jiným hráčům dělalo problém rozhodnout, jaké zahájení postavit. Byla to taková temná stránka výhody začínajícího hráče. Také tu byli hráči např. Michal Zukowski, Maciej Nowakowski či Björn Lind, kteří byli černými koni turnaje a mohli potrápit jakéhokoliv z favoritů a také se tak stalo.

WC 2011 Huskvarna

Celkově byl turnaj mnohem těžší než v Pardubicích v roce 2009. Jednak to bylo způsobeno vyšším počtem finalistů a tedy i kol, ale také větším časovým limitem (v Pardubicích to bylo 80minut +30 sekund za každý postavený tah), který umožňoval vidět i 5,5 hodinové bitvy. Tímto konečně gomoku dostalo stejné podmínky a parametry jako renju. I když úroveň her nebyla příliš vysoká, pořád byla vyšší než v Pardubicích (alespoň v mém případě). Když budete koukat na hry letošního mistrovství, tak na první pohled možná nebudou vypadat kvalitněji. Je třeba ale dodat, že při tak velkém časovém limitu se trestaly i úplně maličké chyby a každý tah musel být promýšlen víc do hloubky než při 80ti minutovém limitu. Díky tomu jsme byli svědky zajímavého trendu, kdy téměř každý hráč, místo aby zahrál swap2, se snažil vyřešit schéma v hlavě. Některá schémata jsou ale natolik složitá, že je jen velmi těžké najít ten jediný správný tah. Jediný, kdo v tom byl stoprocentně úspěšný, byl Attila.

Na turnaji proběhly drobné diskuze o pravidlu swap2. Podle některých toto pravidlo brzo bude nepoužitelné a bude potřeba vymyslet nové. Nevýhoda swap2 je limit zahájení, která jsou hratelná. Důkazem je problém s výběrem správného zahájení, který měla většina finalistů. Na turnaji se většinou hrály tři typy zahájení - rohová zahájení, centrální a schémata. Na některé hráče jsou však takové zahájení nepoužitelná (alespoň první dva typy). Myslím si, že swap2 má ještě co nabídnout, protože dva kameny navíc mohou přinést mnoho nových nezanalyzovaných a zajímavých pozic. Podle mě se ještě pár let bude hrát swap2, ale potom bude stále více teorie zanalyzované a bude se muset vymyslet nové pravidlo. Nejspíš to bude nějaká podoba renju pravidla Taraguchi. Taková je moje předpověď.

Podle mě gomoku udělalo krok dopředu. Příkladem může být fakt, že na minulém mistrovství hrál ve finále renju hráč a skončil čtvrtý. Na tomto turnaji skončili renju hráči na posledních příčkách a to o něčem vypovídá.

Druhý díl najdete zde.



Diskuze k článku

 
[ reagovat ]Specs | 30.8.2011 - 12:57
Dík
Po dlouhý době i nějakej report z akce. Díky Vláďo za něj a těším se na pokračování (-;
[ reagovat ]Baňo | 30.8.2011 - 10:58
Druhá část
Milí čtenáři,
druhá část se zveřejní už brzo! :)
Autor
1

Doporučujeme: