Příběh o jednom žampionátu (4/5): La finale numéro deux

Příběh o jednom žampionátu (4/5): La finale numéro deux

Turnajová epopej o MS 2009 z pera Pavla Laubeho. Tvrdým nakladatelským zásahem rozdělena na 5 dílů, přeji pěkné čtení!

Den druhý pro mě začal zápasem s „téměř krajanem“ Vladimírem Nipotim, řečeným Koupelna. Vláďa otevíral a proti očekávání se do boje pustil nebojácně s rohovým zahájením. Tentokráte jsem zvolil černé, a po úvodní fázi jsem tahem 15-g7 vcelku poklidně nakročil do prostoru, chystaje se opět od začátku diktovat tempo. Tah 17-g8 byl však snad až příliš optimistický, a po 18-f7 jsem počal větřit problémy, které mi hrozil způsobit nemálo podceněný prostor vpravo dole, který se najednou výhrůžně otevíral. Nemohl jsem ovšem zároveň za žádnou cenu připustit, aby soupeř bez překážek ovládl vrchní oblast, což znamenalo, že v tomto momentě je zapotřebí vytáhnout z rukávu opravdu dobrý plán, abych si vůbec ještě zachoval naděje na zdárné pokračování ve hře.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Onen plán, jakkoli byl v ten moment zoufalý, nakonec opravdu dorazil. Rozhodl jsem se použít soupeřův materiál proti němu. Tahem 19-d9 jsem zamezil bílému v proniknutí na vrchu, zatímco jsem nechal zdánlivě bez povšimnutí hrozivě vypadající pravou část, která však měla být dle mých kalkulací relativně pod kontrolou. Alespoň jsem v to doufal.

Soupeř se také dlouho nerozpakoval, a vrhnul se do útoku. Po 22-h5 jsem chtě nechtě byl nucen zatáhnout za záchranou brzdu v podobě 23-h2 a kombinace dvou čtyřek, kterou bílý přirozeně plynule zabránil vlastní hrozbou na levé straně. Byl jsem tak opět rozpolcen mezi dva útoky na dvou stranách. Teď však přišel čas pro můj kouzelný tah, 25-f9!

Nyní už vše začalo dávat smysl. Levá část byla pro tuto chvíli ubráněna, na vrchu se spokojeně vyjímaly černé struktury (byť stále vzhledem k bílému materiálu s ručením omezeným), a před bílým zůstávala pobídka k útoku napravo. Nepochyboval jsem (a vlastně jsem v to přímo doufal), že se na desce záhy také objeví tah 28-i6, který na sebe vskutku nenechal dlouho čekat. V odpověď jsem měl již v záloze 29-i4, spodek i vršek mých struktur se teď měly spojit, aby společně udusily poslední bílý útok.

Vláďa k mé spokojenosti výzvu přijal a pustil se na steč. Po tahu 36-g9 tak černý konečně přebírá otěže zápasu. K mému štěstí navíc soupeř hned dalším tahem vyrobil bezvýznamně vypadající, jak se však později ukázalo osudovou chybku. Po tahu 37-i5 zahrál bílý (zřejmě k posílení svého levého materiálu) místo 38-i2 38-e5.

Můj kontra atak končí úspěšně krásným tahem 45-f10. Ten, ač se může zdát vzhledem k dalšímu vývoji hry zbytečný, je vlastně tím nejdůležitějším. Zajišťuje černému bezvýhradnou kontrolu nad deskou, a ten tak i v případě, že by selhal se svým útokem napravo, může vcelku v nerušeně pokračovat na vrchu (nehledě na to, že mi poskytl následným zadumáním soupeře dostatek času celý svůj budoucí útok promyslet). Nyní přišla pravá chvíle využít onen se štěstím získaný materiál při okraji desky tahy 47 a 49-k2. Bílý odpoví zahráním čtyřky a úpornou obranou, nicméně tahem 56-i9 definitivně ztratí možnost se hrou ještě něco udělat.

Více jak tři hodiny přemýšlení, 67 tahů a euforický pocit z nádherné hry, to je bilance mé nejdelší a zřejmě nejlepší partie letošního mistrovství světa.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Před klíčovou hrou se stále suverénním Tamiolou mi zbývala ještě poslední partie s jeho polským kolegou Maciejem Nowakowským. Polední pauzu jsem věnoval v poklidu obědu a odpočinku, v následující hře jsem otevíral, a strategii jsem měl vcelku jasně rozmyšlenou. Maciej už neměl žádnou naději na lepší umístění, čili nebylo třeba se obávat jeho přehnané motivace k přípravě. Vzhledem k jeho dlouhé herní pauze pak bylo velmi pravděpodobné, že mu nejnovější vývoj v teorii nebude příliš vlastní a navíc ode mne bude očekávat můj tradiční rožek. To vše tvořilo ideální podmínky k tomu, abych do boje konečně nasadil svůj připravený středový začátek, slangově nazývaný „rusák“.

Má vstupní kalkulace se ukázala bezchybnou, zbývalo jen doufat, že se neobrátí nakonec proti mně. Soupeř vzal bílé a já pro změnu od hry se Zukolem zvolil populární variantu 5-f7.

Následující tři čtvrtě hodiny Maciej bezmocně pozoroval desku, až nakonec zvolil zcela nestandardní tah 6-f8! V dané situaci to však rozhodně nebylo špatné řešení, jelikož moje teoretická převaha se tak rázem octla ta tam. Tuto variantu jsem hrál doposavad všehovšudy jednou, byť úspěšně. Každopádně jsem se rozhodl pro klidný začátek a tahy 7-13 jsem chtěl nastartovat postupný přechod do útočné pozice na pravé či levé straně. Místo očekávaného 14-g11 však přišlo velké překvapení, 14-j7! Maciej chtěl očividně převzít otěže zápasu co nejdříve a co nejrazantněji a tento tah byl k tomu na první pohled dobrou příležitostí.

Stačila však chvíle, a další tahy mi do hlavy naskakovaly již téměř sami, jako by ani jinam táhnout nešlo. 15,17,19! Bílý materiál zůstává nedotknut, a přesto se nemůže najednou hnout takřka z místa! Ba co víc, i všechny pokusy o blok se zdají být bezvýsledné. Vyčerpaný Maciej nakonec s koncem svého časového limitu zahrává nic neřešící 20-e9 a hra záhy končí.

Ve stejném kole se utkali i zbylí dva adepti na titul, Attila a Arczi. Na stole se objevilo Attilovo schéma a hra opět netrvala příliš dlouho. Před rozhodujícím zápasem jsem se tak octl osamoceně na prvním místě, za zády se dvěma pronásledovateli a s vědomím, že neprohraji li, stanu se pravděpodobně mistrem světa. Jenže…

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

K mé smůle mi i můj druhý hlavní soupeř otevíral. Mohl jsem tak čekat jeho staré známé finálové schéma a měl jsem 2 hodiny na to, abych něco vymyslil. Moc dobře jsem věděl, jak převelice můžou být tyto začátky zákeřné, takže jsem ihned upustil od vymýšlení správného postupu a soustředil jsem se na hledání vhodného swap2. Netrvalo dlouho, a mou pozornost upoutaly tahy 4-g8 a 5-i7. Předpokládaje následný očividně vypadající bílý 6-g9 jsem se pustil do analýzy a s potěšením jsem mohl konstatovat přibližnou vyrovnanost pozice a sbírat triky do rukávů. Čas se však nachýlil a já musel spěchat ke stolu.

Na desce se vskutku objevil předpokládaný začátek a okamžitě poté i můj swap2. Po čase myšlení soupeř vzal bílé, místo 6-g9 ovšem zahrál 6-i9! A já jsem ihned věděl, že něco je hodně špatně… Vskutku, ve své spěšné předzápasové analýze jsem tento tah naprosto opomenul a moje nedbalost a mizerná příprava se mi nyní vymstily vrchovatě. Následně jsem pak neponechal nic náhodě a zahrál stejně mizerný 7-f7, po kterém již následovala rychlá soupeřova výhra. Mé šance však pravda i při jiných tazích byly minimální.

Je paradoxní, že vzájemné hry vedoucí trojice, které měly být ozdobou celého šampionátu, nakonec nabídly jen velmi krátkou a bezcennou podívanou, ukončenou brzkými chybami. Ani jedna z nich nepřesáhla 14 tahů. Snad si z nás nikdo nevezme příklad. :)

Další díly:

Příběh o jednom žampionátu (1/5): La ouverture lyrique
Příběh o jednom žampionátu (2/5): Prélude
Příběh o jednom žampionátu (3/5): La finale numéro un
Příběh o jednom žampionátu (4/5): La finale numéro deux
Příběh o jednom žampionátu (5/5): La finale numéro trois et adieu!



Diskuze k článku

 
1