Příběh o jednom žampionátu (3/5): La finale numéro un

Příběh o jednom žampionátu (3/5): La finale numéro un

Turnajová epopej o MS 2009 z pera Pavla Laubeho. Tvrdým nakladatelským zásahem rozdělena na 5 dílů, přeji pěkné čtení!

Losování proběhlo ještě týž večer, kdy skončila kvalifikace, takže na přípravu mělo být času dost a dost. Teoreticky. Prakticky bylo další den rozhodnuto (bez valného vědomí hráčů), že se kvůli chybě bude losování zcela opakovat, a večer jsem se tak dozvěděl veselou novinku o tom, že ráno mi v prvním kole otevírá jistý Attila Demján.

Turnajový volný den mě však naštěstí nabyl energií i inspirací dostatečně na to, abych k prvnímu zápasu nastoupil bez bázně a hany. Pro dostatečné namotivování mi pak těsně před zápasem posloužilo pár oblíbených songů od kapely System of the down (doporučuji zejména lyrický Fuck the System!), které byly dostatečně řízné a hlučné na to, abych po příchodu ke hracímu stolu dostal neodolatelnou chuť Attilovi utrhnout hlavu…

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Attila zahájil svým oblíbeným středovým začátkem, který jsem při ranní přípravě prolétnul bohužel jen zběžně, a i jinak mi byl veskrze neznámým. Hlavou mi tedy nejdříve proběhlo, co ode mě soupeř očekává. První variantou bylo použít swap2, což jsem ovšem ihned zavrhl, rozhodnut tentokráte využít plně volby barvy. Vzít si černé znamenalo začít pasivně a hrát na začátku dle soupeřových not. Nakonec jsem se tedy rozhodl soupeře co nejvíce překvapit, vzít si (tak trochu proti své přirozenosti) kameny bílé, a svou aktivitou se dostat z potencionálního pozičního sevření do prostoru. K tomu měl být můj čtvrtý tah vhodným začátkem.

Následný soupeřův tah byl pro mě překvapením, očekával jsem mnohem spíš tah na i9, možná dokonce na k8. S podezřením jsem se tedy nad vzniklou situací zahloubal, a nakonec zahrál očividný tah 6-j10. Jestli však byl pro mě pátý tah překvapivý, u sedmého jsem už opravdu vypoulil oči. Místo mnou očekávaného j8 na desce přistál 7-l9, který jsem předtím záhy ze svých analýz vyloučil jako nepříliš dobrý. To mi následné zadumání jen potvrdilo, a začínal jsem ke svému překvapení najednou počítat výherní kombinaci.

Záhy poté se ukázalo, že jsem se nepřepočítal. Můj herní rozvoj je sice vykoupen ztrátou tempa, nicméně po dvanáctém tahu je najednou soupeř bezmocný. Kontra atak přes pole l7 je bezpředmětný díky vcf kombinaci přes i9 a na blokování už je příliš pozdě. Poslední tah měl pořadové číslo 14.

Nejrychlejší hra prvního kola, skalp hlavního favorita a s pocitem dobře vykonané práce jsem se mohl odebrat do místního pivovaru. Jak mohl Attila udělat tak brzkou chybu při svém vlastním (jistě hodiny analyzovaném) zahájení, je mi dodnes malou záhadou. Zřejmě jsem ho překvapil víc, než jsem sám tušil.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Po obědě mě však čekal další soupeř, tentokrát Michal Zukowski. Když se mě kdosi před začátkem ptal, co od svého soka očekávám, odvětil jsem, že podle mě skončí ve finále na posledním místě, avšak i tak mě může docela lehce porazit.

Otevíral opět soupeř a jeho začátek pro mě žádným překvapením nebyl. Na stole se objevilo mé oblíbené středové zahájení, které Zukol vytrvale hrál už od začátku kvalifikace. A že se nevyplatí ho v něm podceňovat mi připomněla už naše kvalifikační hra, kde mě přes všechny mé analýzy v právě tomto začátku lehce porazil.

Svou chybu jsem však nehodlal opakovat, vzal jsem černé a už pátým tahem jsem poslal veškerou soupeřovu přípravu do šípku. Tentokrát se mělo hrát dle mých not.

Šestý tah 6-i9 není v této variantě příliš obvyklým a záhy se také objevily jeho slabiny. Po dvanáctém tahu jsem definitivně přebral iniciativu a bylo na čase si promyslet další postup.
Nasnadě byl útok přes mou silnou horní bázi na e10, soupeř měl však stále příliš mnoho materiálu k jeho eliminaci, čili bylo třeba s tím ze všeho nejdřív něco udělat. 13. tah je k tomu ideální, vráží klín do soupeřovy pozice a vytváří zároveň černému dobrou bázi pro další rozvoj. Tah 14-k8 byl nejlepší možná odpověď a přede mnou bylo klíčové rozhodnutí hry. Alternativy byly nasnadě, razantní i6 či pozičnější k9. Strategie, kterou jsem si před sebou načrtl byla nakonec prostá (ovšem o to složitější propočty k ní vedly), po patnáctém tahu i6 vyeliminuji soupeřovy hrozby a vrhnu se konečně do rozhodujícího útoku tahem 19-e10, s nímž už nebylo možno vyčkávat.

Tak se i stalo a následovala soupeřova adekvátní odpověď dvacátým tahem. Poté však Zukol vytáhl z rukávu eso s nímž jsem nepočítal, tah 22-h4! Příliš koncentrován na horní část desky jsem protiútok v této oblasti naprosto nečekal. Čas ovšem neúprosně ubíhal a bylo třeba něco vymyslit. V tak dobře rozehrané hře jsem se rozhodně nechtěl útoku vzdát jen tak a napjal jsem své kalkulační schopnosti na maximum. Brzy bylo jasné, že jediným způsobem jak si zachovat naděje na výhru je popustit soupeři uzdu a spolehnout se na přesnost svých propočtů, dle nichž vítězství bílého v dolní části není. Tak byl tedy zahrán tah 23-d11.

Soupeř prakticky vzápětí zaútočil tahem 26-k6 s rychlostí, která mě šokovala. Nicméně svůj obraný plán jsem po chvíli vyhodnotil jako dostatečný. Následnými tahy se dějiště přeneslo až na levou polovinu a bílý hrozící svými nebezpečnými kombinacemi dokáže soupeři v časových potížích zle zavařit. To se mu nicméně nakonec nepovedlo a jeho pokusy plynule zablokovat tahy 38-d9 a 42-e8 černého na vrchu se neukázaly příliš úspěšnými. Tahem 44-d10 pak konečně dává černému příležitost k rozhodujícímu útoku, který již nedokáže zastavit. Po dvou a půl hodinách tak tato krásná hra skončila mým vítězstvím. Stálo mě hodně potu i nervů.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Večerní hra mě postavila proti druhému maďarskému hráči ve finále, jímž byl Gergö Tóth.
Tentokrát byla s otevřením řada na mě a byl jsem za to velmi rád. Nepochyboval jsem totiž, že Gergö byl jedním z nejlépe připravených hráčů na turnaji, jehož středové začátky by mi mohly způsobit množství trablů. Takto jsem mohl zvolit začátek já, a příliš jsem neváhal se svým osvědčeným rožkem. V improvizační poziční hře jsem si na Gerga věřil.

Gergö použil okamžitě swap2, já se rozhodl být opět iniciativním, vzal jsem bílé a rychle vyrazil do prostoru. Odpověď 7-h7 přišla vzápětí, a dávala tušit, že i na můj rožek se Gergö pilně připravoval. Bylo tedy nutné ho v tomto momentu vyvést z rovnováhy nějakým „nekedlubovským“ tahem. 8-g7 se pro tento účel jevil ideálním (a jak mi soupeř po partii prozradil, moment překvapení zde opravdu zafungoval). Moje další útočené aktivity pak měly výhledově vycházet z tahu na f8, k němuž nakonec opravdu došlo. Devátý tah na e5 opticky vytváří černému silnou pozici u kraje, ta je však díky nedostatku místa ve skutečnosti velmi slabá a tah 10-d5 jen posiluje počínající sevření bílého. Jedenáctý tah je pak ze stejného důvodu přímo výzvou bílému, aby se chopil iniciativy. Nyní přišla řada na můj klíčový tah, 12-f8! Bílý nabírá sílu i prostor, ignorujíc černý materiál. Tahem 14-e9 pak celá idea bílého útoku vyplula na povrch. Černý je provokován k zablokování na 15-h6, po němž je však uzavřen veškerý jeho útočný potenciál při drtivé poziční převaze bílého. Místo toho se tedy rozhodne k 15-d10 a bílý pokračuje ve své strategii tahem 16-i8. V tuto chvíli už jsem si svou poziční převahou na vrchu byl naprosto jistý, byť by mě při správném použití černého materiálu ve spodu čekala ještě nelehká cesta k vítězné kombinaci. Devatenáctý tah 19-f5 mi však situaci ještě ulehčil a unavený soupeř nakonec udělal závěrečnou chybu tahem 23-i5, kdy zřejmě přehlédl můj kontr. Nyní už nic nestálo v cestě mé vítězné kombinaci zakončené 36. tahem.

První den byl za námi a situace nemohla být růžovější. 3 výhry a skalp papírového favorita k tomu, po zpackané kvalifikaci by se skoro hodilo nějaké patetické prohlášení ve stylu „Kedlub strikes back!“ Rozhodnout měl ovšem až následující den.

Ve zbylých partiích si stejně suverénně vedl i Tamiola, který vytáhl speciálně pro finále ze své kuchyně nadmíru nadýchané schéma, kterým po celou dobu úspěšně drtil soupeře. Po dvou bodech měli už jen Attila, a taktéž Wei-Yuan Lu, který si připsal vcelku snadné body proti Nowakovskému a Nipotimu, kterým se rozhodně nevyplatilo podcenění soupeře a nepozorná hra (Ve Vláďově případě navíc při svém vlastním schématu). Tím se okruh uchazečů o titul zřejmě uzavřel.

Další díly:

Příběh o jednom žampionátu (1/5): La ouverture lyrique
Příběh o jednom žampionátu (2/5): Prélude
Příběh o jednom žampionátu (3/5): La finale numéro un
Příběh o jednom žampionátu (4/5): La finale numéro deux
Příběh o jednom žampionátu (5/5): La finale numéro trois et adieu!



Diskuze k článku

 
1

Doporučujeme: