Jak předseda ČFPR k mistrovskému titulu přišel

Jak předseda ČFPR k mistrovskému titulu přišel

Milé děti, dnes vám budu vyprávět pohádku o tom, jak jeden mladý, statný předseda k titulu přišel. Rok se sešel s rokem a za devatero horami a řekou Labe se konalo mistrovství ČR v gomoku. Tento ročník se do Pardubic sjelo úctyhodných 27 hráčů, z toho 5 nováčků a 6 účastníků ze zahraničí.

Obr. 1 Estonští bohužel v Rize zmeškali přestup na letadlo, a tak měli na první kolo turnaje nahlášený pozdní příjezd. V tom na mě, jako pátého nasazeného v turnaji, vyšla právě meškající Madli. Postavil jsem tedy svůj open, stiskl hodiny a doufal, že to nestihne. :D Bohužel se tak opravdu stalo a se smutkem v srdci jsem přijal svůj první turnajový bod, který mě posunul do lepší půlky hráčů pro losování druhého kola. V tom jsem musel čelit velice talentovanému „nováčkovi“ Františku „Denzel“ Fňukalovi a musím podotknout, že to byla nejdelší hra, kterou jsem na turnaji hrál. Obr. 2Denzel postavil náhodný open opřený černým kamenam o hranu desky, tak si říkám, beru bílé a lupnu to někam do prostoru. Snadná rychlá výhra. Jenže Denzel to, pro mě nečekaně, zahrál ještě víc do prostoru než já a náhle jsem musel začít hned od druhého tahu přemýšlet, abych neztratil pozici a nepustil ho do tempa. Franta hrál víceméně tahy, kterých jsem se nejvíce obával, že by mi komplikovaly situaci na desce. Byla to taková přetahovaná až do 29. tahu (Obr. 1), kdy Franta zahrál sice pěknou, ale bránitelnou hrozbu na dvě strany, a tím jsem získal konečně možnost pro vytváření svého útoku. Po sérii pozičních tahů jsem si trojkou 42 vytvořil výhru na obě strany (Obr. 2), když v tom Denzel navrhnul remízu! Přemýšlel jsem asi půl vteřiny a s díky jsem ji odmítl.

Obr. 3S dvěma body jsem přešel do třetího kola, kde mě čekal estonský hráč renju Johann Lents. Od tohoto hráče jsem vůbec nevěděl, co čekat za hru, jakou bude mít taktiku. Připravoval se na mě? Umí vůbec nějaké schémátko? Hrál někdy vůbec gomoku? Proč sem vlastně vůbec přijel? Tyto otázky ve mně zůstaly nezodpovězeny. S výhodou mého zahájení jsem mohl určit, jakou hru s ním budu hrát. Postavil jsem tedy starší schémátko s vědomím, že bude dokládat dva kmeny. Tak se také stalo. Představil jsem si několik možných logických pozic, jak bude hra vypadat za 5-6 tahů, a zvolil jsem bílou barvu. A vskutku po jeho 9. slabším tahu (nevím, zda je 9 součást renju teorie) a po mém 12. tahu (Obr. 3) jsem tušil, že si jdu pro výhru. Jen někde neudělat chybu. Nestalo se. Po několika vynucených tazích s vidinou jisté prohry Johann vzdal.

Obr. 4Před čtvrtým kolem jsem byl na třetí pozici s také tříbodovým Kedlubem a Olegem. Ti hráli spolu a já tak vyfasoval mistra remízy, mého dvojnásobného přemožitele z proběhlého MS, houževnatého krále návratů, legendárního Teovana. Místo jeho oblíbeného remízového rožku či „Olšavaopenu“, který jí ukradl, se uchýlil ke staršímu středovému schémátku, které je tak staré, že už jsem ho zapomněl. Pamatoval jsem si ale zhruba prvních 20 tahů, tak jsem věděl, kam se má směřovat hra bílých a kam hra černých. Do těchto pozic jsem umístil opačné barvy kamenů swap2. Teo vzal bílé a začal zvesela útočit. Jakoby chtěl prolomit pověst, která ho předchází, hrál pěkné ostré útočné tahy. Po jeho 10. tahu (Obr. 4) jsem se dlouze zamýšlel, zda stále pasivně čekat na chybu nebo převzítObr. 5 iniciativu 11. e5, ale po důkladnějším prozkoumání jsem došel k závěru, že se pro černého nebude hra vyvíjet v jeho prospěch. Vrátil jsem se tedy k čekání na chybu, která přišla nečekaně již o dva tahy později. Teovan lehce intuitivní trojkou 14, kterou by na minutkách hrál snad každý, ztratil tempo a nechal mě začít operovat ve spodních částech desky. Po dvou nucených tazích přišel dlouho plánovaný a nebránitelný tah 21. (Obr. 5)

Po prvním dnu jsem měl plný počet bodů, avšak toho jsem se bál nejvíc. Mým fanouškům jistě neunikla podobnost s letošním Hradcem, kdy jsem po prvním hracím dnu nastřádal taktéž plný počet bodů 4/4 a druhý hrací den jsem vše prohrál 0/3. Neměl jsem tedy důvod k oslavám ani dobrému pocitu z prvního místa v tabulce, neboť Kedlub s Gelem remizovali. Šli jsme společně na večerní párty u bazénu a já se nechal unášet večerem bez myšlenek na probíhající turnaj.

Obr. 6Ráno mě u desky přivítal můj dlouholetý rival z mezinárodních podniků, který mi vyfoukl první místo na MS 2013 v BT, Oleg Bulatovski. Moje zahájení bylo středové. Chtěl jsem s ním hrát ostrou hru, kde sebemenší slabší tah rozhodne hru. Žádné zdlouhavé tahání o místo na desce. Oleg doložil dva kameny a já si zvolil bílé, abych od začátku mohl diktovat ráz hry. Sérií několika nepříjemných tahů, které bych sám nechtěl bránit, jsem se dostal k tahu 14 (Obr. 6), který měl být stěžejí. Rozhodující. Cítil jsem ve svých piškvorkových kostech, že tam někde je, ale bylo potřeba ho najít. Věděl jsem, že v této pozici nemůžu nic uspěchat a tak jsem si dal na čas. Asi po dvaceti minutách jsem tedy zahrál nebránitelný 14. j12 a bylo vymalováno.

Obr. 7V šestém kole to muselo přijít. Musel jsem se postvit tváří v tvář trojnásobnému mistrovi republiky z posledních tří let! Já v tabulce aktuálně bez prohry s těsným půlbodovým náskokem na Kedluba. Bylo tedy jasné, že náš duel rozhodne o novém mistrovi ČR pro rok 2018. Pavel postavil jeho oblíbený open, který už mi několikrát stavěl a já se ho stejně ještě nenaučil. Těžko předpokládat, zda má Kéda v teorii eso v rukávu, nebo zda má takové koule to stavět stále dokola a věřit v mou lenost. Tuším že má obojí. Doložil jsem tedy dva kameny na desku a nechal českého šampióna vybrat barvu. Zvolil si bílé a zahrál tah, při kterém přehlédl mou obranu situace o hranu desky, kam směřoval můj 7. tah (Obr. 7). V tu chvíli se opticky zdála černá převaha neotřesitelná,Obr. 8 ale ono tomu ve skutečnosti tak nebylo. Bílý tahem g9 hru nejen vyrovnává ale dokonce hrozí i protiútokem z případných obranných tahů. Předběhnu situaci a podotknu, že 7. f10 není správný výherní tah této pozice. Tím je 7. g7. Ten jsem sice zkoumal, ale jen do hloubky hned následujícího tahu f6, který už se mi nelíbil. Kdybych koukl dále, viděl bych, že pak h9, g9 nejde bránit. Hanba mi. Nicméně jsem byl postavený před jinou pozici a v té jsem udělal chybu v propočtech, kdy jsem si po sekvenci několika tahů neuvědomil možnost bílého rozjezdu přes fukumi. To změnilo mou vítěznou vizi v nutnost nevýhodné obrany 15 a ztrátu tempa. Nyní Kedlub prokázal své zabijácké instinkty a sekvencí pěti tahů mne dostal do nebránitelné pozice 24 (Obr. 8). O mistrovi bylo tedy rozhodnuto a poslední kolo mělo být již jen formalita. Dosavadní lídři tabulky spolu již odehráli a v posledním kole dostali šanci i hráči deroucí se nahoru z nižších pozic. Kedlub dostal „čtyřbodového“ Čeroka a já „čtyřiapůlbodovou“ Páju.

Obr. 9O Páje vím, že nemá ráda středové zahájení, protože neumí swapovat, a mimo to, i kdybych to o ní náhodou zapomněl, ona mi to nikdy před naším duelem nezapomene říct. Bylo tedy rozhodnuto, že budu hrát zase středový open a že budu opět vybírat barvu po swapu. Měl jsem radost, že Pája dostála svým tvrzením a swap se jí opravdu nepovedl. Byla to škoda, protože Pája je hráčka vysokých kvalit, které poslední dobou na turnajích prokazuje, a když se dostane do hry, je těžké se proti ní prosadit. Ale i swapování je taktická součást hry. Její doložení propojovalo všechny tři černé kameny a bílé naopak žádnou konexi neměly. Moje volba tedy byla zřejmá a útok jsem hrál spíše intuitivně, než abych promýšlel vyšperkované kombinace. Spíše jsem čekal, kdy se dostanu do pozice, ve které bude mýt smysl se zamyslet nad jednodušší finální kombinací. Ta pozice nastala bílým 14. tahem (Obr. 9), ale to jsem naopak trpce zjistil, že ta výherní kombinace nebude tak intuitivní, jak jsem čekal. Teď naopak nastal boj o to, jak se nezazdít, protože to je s Pájou smrtelné, nejlépe remízové, ale ani to jsem si nemohl dovolit, pokud jsem ještě pomýšlel na místo na bedně. Přišel čas se opět dlouze zamyslet, protože slabší tah v této pozici by mě stál hru. Najednou nebyl prostor na chyby a každý kámen jsem musel hrát s jistotou dalšího postupu k výhře. Po nějaké době jsem skutečně dopočítal výhru, a tak jsem, už zase s klidnějším vědomím, zahrál 15. k8.

Obr. 10Zkompletoval jsem tedy 6 bodů a nyní jen čekal na konečné umístění podle toho, jak dohraje Kedlub svůj boj s Čerokem. Ten postavil naučené schema a Kedlub po dlouhém analyzování tří kamenů na desce, kde vyčerpal více než polovinu svého celkového času, vzal černou barvu. V tu chvíli jsem si říkal, ten kluk to fakt vymyslel, a nebo má takový koule, že riskuje v poslední hře. A nebo má obojí. Každopádně se v následujících tazích zdálo, že Petrův 4. tah Pavla zaskočil a černý zahrál defenzivně. Čerok dlouze přemýšlel a položil útočný 6. j5, na který Kedlub kontroval proherním 7. d5 (Obr. 10). Kédovi asi bylo jasné, že s pokusem o přímou obranu je pozdě, tak to zkusil obranně-útočně Obr. 11a vyplatilo se. Přestože teď měl předešlými duely fyzicky i psychicky vyčerpaný Čerok několik přímých cest k výhře (i4 nebo k5, j2), zvolil tu nejsložitější, ve které navíc udělal několik chyb, přišel postupně o výhru a následně i o tempo (Obr. 11). Bohužel Pavel vymýšlením schéma a následnou kalkulací, jak hrát prvních několik tahů, aby „vyrovnal“ pozici, přišel o veškerý svůj čas a hrál svou hru již z nastavených vteřin za tah. To se mu stalo osudným v momentě, kdy se zdálo, že již přebírá otěže zápasu a kráčí si pro již 4. titul za sebou. Po položení kamene mu zapípaly hodiny pod rukou. Petr vyhrál na čas, poskočil tedy na bronzovou pozici a mé vítězství tak bylo stejně nečekané, jako španělská inkvizice.

Takto tedy vypadal Peroxidův boj o 2. individuální výhru na živých turnajích. Věřím, že se Vám náhled do mých myšlenek při cestě turnajem líbil, že mi Teovan odpustí, a že si z článku vezmete i něco málo z taktiky hry a přemýšlení o hře jako takové. Že piškvorky nejsou jenom o pokládání kamenů na desku, ale že při hře hraje roli i spousta věcí okolo, se kterými je potřeba umět správně pracovat. V tomto kontextu jsem důkaz toho, že když to všechno okolo vyjde a nakloní se k vám trochu víc štěstí, může vyhrát opravdu každý. Proto jezděte na turnaje a pořád to zkoušejte! :-D


—Štěpán "Peroxid" Tesařík, předseda ČFPR, Praha



Diskuze k článku

 
1