Czech Open 2010 očima Marteze

Czech Open 2010 očima Marteze

Článek o mém prvním mistrovství republiky.

18. července se konalo otevřené mistrovství České republiky v gomoku, neboli piškvorkách. Dva dny předem jsem dostal povolení od doktora, že se mohu takové akce zúčastnit, i přesto, že těsně po operaci mi to důrazně zakázal. Po příjezdu z kontroly jsem nemeškal a všechno potřebné na cestu si zařídil a šel si dospat pár hodin. Večer jsem pak vyrazil na „slučák“ od základní školy. Nicméně v sobotu už veškeré vedlejší aktivity musely jít stranou. Celý den jsem se probíral v souboru (renlib) různými zahájeními. Speciálně jsem se připravoval na deafbata. Moji noční můru. Jeho rohová zahájení mi nadělají v hlavě takový nepořádek, že jsem neváhal ani minutu a rovnou si připravil swap2. Dále pak jsem oprášil moje schémátko už tři měsíce staré, přitom na nikom neozkoušené. Večer pak jsem odjel do Říčan, kousek od Prahy. Protože cestu najednou bych nezvládl. V noci jsem nemohl nervozitou usnout. Ráno poté jsem mírně zaspal a měl strach, že nepřijedu včas ani na první kolo, natož na registraci. Naštěstí pro mě mi Teovan (hráč, který mě objevil a stal se tak mým trenérem) do telefonu řekl, že se začíná až od půl desáté. Vlna úlevy mnou projela a i přes bloudění přes Pardubice jsme v klidu dorazili včas.

Na rozcvičení jsem si opět vybral „Olšavu“. Její občas nečekané tahy dokážou hráče dobře rozehrát a nutí vždy dost přemýšlet. Následně pak jsem si poradil s banovým schémátkem a šlo se hrát naostro.

Opět měl turnaj menší absenci. Z nějakého důvodu nepřijeli Poláci. Nicméně byly přítomni i hráči z Maďarska jmenovitě Attila a Gergo.

V prvním kole jsem se dozvěděl, že systém losuje podle žebříčku, tudíž jsem nemohl dostat nikoho ze špičky a to mi též přidalo na sebevědomí. Můj první soupeř byla Eva Vondráčková, na internetu používá přezdívku „emv“. Bylo mi potěšením zahrát si s další hráčkou, která pravidelně dojíždí na turnaje. Když jsem se dozvěděl, že zahajuje, byl jsem nesmírně spokojen. V případě štěstí se tím zvyšovala šance, že proti hráčům ze špičky budu zahajovat já.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Položila růžek, a to takový, který se může stát velmi zrádným. Na první pohled se zdá, že bílý má obrovskou převahu. Nicméně za černé se dá hrát taky. Černé mají přesto jednu nevýhodu. Musí ze začátku bránit a postupně si vytvářet materiál a nakonec většinou vytáhnout něco extrémního, aby hru dokázaly vyhrát. To vše svědčí o tom, že hra za černé by mohla trvat hodně dlouho, přesto, že by soupeř udělal chybu. Proto jsem zvolil bílé a spoléhal nato, že mám dost zkušeností s útočnou hrou. 4-k11 byla jasná volba. Brání černému prostorově první i druhý kámen. Pátý kámen byl zahrán soupeřkou dobře. Mně se nyní nabízelo zahrát k10 či i10, ale obě varianty jsou dost útočné a zkušený hráč pak by mohl z materiálu v rohu těžit a po zkušenostech na offline s tímto zahájením jsem zvolil pasivní 6-i12. 7-h10 pro mě byl překvapením. Brání prostor a bílý má pouze dvě možnosti. Buď tam něco najít, nebo opět získat prostor pro sebe. 8-h9 mi přišel pro tuto chvíli ideální. Černý je nucen buď držet prostor, což by bylo dost těžké, nebo začít tvořit materiál. A taky se objevil tah 9-j10, který vytváří černému dvě dvojičky. V tu chvíli jsem potřeboval čas na to, propočítat, jak nejlépe by bylo dobré soupeřky materiál vygumovat a svůj vytvořit. 10-j9 bránil prostor a jednu dvojičku a zároveň jednu vytvářel, která nešla blokovat jinak než vytvořením pouze jedné dvojičky soupeře a to znamenalo udržení pozic. 11-k9 mi přišel dobrý, ale už jsem měl připravený 12-i11. Dvanáctý tah i10 nešel zahrát. Moc by povolil uzdu černému, který by mohl v klidu vygumovat bílého. V první chvíli mě překvapil třináctý tah. Připadal mi moc pasivní, ale pak v analýze se ukáže, že o nic lepší zahrát nešel. 14-g10 mi vytvářel materiál, hnedle dvě šikmé dvojičky a to se mi začínalo líbit. Pouze mi bylo jasné, že teď přišla chvíle, kdy musím se pokusit hru ukončit, pokud chci vyhrát. Soupeřka zahrála 15-f9 a já začal váhat, zda se vyplatí protáhnout trojku na i8, nebo zda by bylo lepší ihned zahrát g12. Nakonec jsem se rozhodl zahrát trojku a doufal, že Eva bude bránit trojku na j7. Jenže ani tak jsem výhru neviděl. Pořád mi tam vadilo to, že tam vznikal cut na souřadnici 10. Jenže Eva mi to ulehčila. Zahrála místo 19-i10 na h11 a já už správným pořadím trojek došel pro první výhru v turnaji. Po gratulaci od Evy jsem si zahrál „rusáka“ s Gergem. No po vychloubání jsem mu dokonale objasnil, v čem spočívá moje příprava a tím jsem si začal šlapat po štěstí.

V prvním kole se uskutečnilo jedno překvapení gregi, který časem nejspíše bude všechny turnaje vyhrávat, udolal kedluba.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

V druhém kole jsem stejně jako v Hradci dostal za soupeře Denima, pouze s výjimkou tou, že zahajuji já. Po dlouhém uvažování jsem položil „rusáka“. A byl jsem zvědav, zda denim půjde jeho klasický čtvrtý tah. Jeho způsob hraní jsem dokonale prohrál s Alešem přes mail. Tenkráte mi to nedalo a do dvou dnů jsem měl dokonale jasno jak hrát pátý tah tak, abych převedl hru zpátky na klasickou variantu. Kedlub mě pak po prvním kole ujistil, že mi to trvalo dost dlouho, než jsem na to přišel. Má to pouze jednu vadu. Vzniká možnost třetí varianty. V té černý nemá také žádné sw, pouze mírnou výhodu. Jenže denim zvolil variantu mnou nejvíce hranou. Pro mě byla teorie až do třináctého tahu. 14-g6 byl pro mě nový, ale nepřišel mi, až tak moc silný. 15-e7 nutí hrát bílého čtyřku na g9 a pak bylo lepší zahrát d8. Jenže tím bílý ztrácí téměř všechno. 22-h5 pak bílému vytváří jedinou dvojku v celé hře, která je volná. Nijak mi nebrání zahrát 23-h9 a čekal jsem obranu na f11. Nicméně přišla obrana na h11. Mě dovoluje v klidu zahrát 25-e10, ale přesto jsem váhal…dál mi přišlo, že se tam nejspíše zazdím, hledal jsem takový tah, který by mi propojil dolní a horní materiál. Přesto jsem zmiňovaný tah zahrál. Přišla očekávaná obrana na e9, lepší tam asi nebyla. Jenže ta chvilka soupeřova přemýšlení mi stačila nato, abych zavrhl d9 a místo něho zahrál 27-c7. Soupeř přemýšlel dlouho a já jsem taky nezahálel, propočítával jsem a hledal jeho nejlepší obranu a následně můj postup. Nakonec jsem došel k závěru, že už bránit nejde. Soupeři docházel čas a vytáhl asi nejlepší obranu. Jenže 33-e5 nutí soupeře hrát na b8 a pak už jsem jen zkontroloval a definitivně se ujistil, že tam je vcf a už jsem jen odtahal pár čtyřek a dosáhl na druhý bod v turnaji. Byl jsem mírně potěšen, dokázal jsem vyhrát druhou hru, ale bylo mi jasné, že další kolo chytnu už někoho z kandidátů na vítězství a byl jsem si jist, že nebudu zahajovat.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Překvapení pro mě bylo, že zahajuji, a dokonce s Attilou! Položit „rusáka“? To bych si šlapal znova po štěstí. Byl čas vytáhnout stejně jako v Hradci opět ve třetím kole eso z rukávu, neboli schémátko, které ještě nikdo neviděl. I přesto, že by mě měl Attila přečteného dokonale a znal můj způsob hry, pochybuji, že by si vzal barvu. A pokud ano, tak jsem věděl, že dvacet minut by ani jemu, tak dobrému hráči, nestačilo na zanalyzování správného postupu. Čekal jsem swap2 a tak jsem věděl, že naberu čas. Jenže koukám po dvou minutách uběhlých, že jsem zapomněl přepnout hodiny. Nemilosrdně jsem do nich bouchnul a přepnul čas, celý navztekaný, že můžu být tak lehkomyslný a zároveň jsem si uvědomil, že mě začíná už od toho sedění bolet koleno, což bylo to poslední, co jsem si v tu chvíli přál. Naštěstí pro mě, attila přesto přemýšlel ještě dlouho, než položil swap2. Nicméně položil zajímavý swap2(l9,m7). Takové zahájení on umí hrát ze středu i za bílé. Dlouho jsem uvažoval jet za bílé jeho variantu. Jenže pak jsem to zavrhl. Bylo to moc u stěny a přesto, že druhý bílý kámen byl blíže, než třetí černý, jsem věděl, že tak bych asi těžko uspěl. Tak jsem začal přemýšlet nad tím vzít černé a zahrát m8, jenže to mi nedávalo moc nadějí, téměř žádné (To, že by to byl nesmyslný tah mi attila po hře potvrdil). Pak jsem se tedy vrátil k bílým. Věděl jsem, že j10 nejspíše budu hrát na obranu vzniklé trojky do budoucnosti. Proto jsem se rozhodl nějak propojit dva kameny, které zatím byly bílé. Jediný vhodný tah je i12. Proto jsem položil tento tah a tím si vzal bílé, zároveň jsem to stihnul na vteřiny přesně tak, že jsem v době překliknutí měl stejný čas jako attila. Nicméně jsem se nemohl ubránit pocitu úzkosti, že ty dvě minuty mi budou chybět. Za nějakou dobu se na desce objevil 7-k7. Vytváří černému dvě dvojice a celkově jich má u sebe už tři. Jenže na řadě je bílý. Nic lepšího mě nenapadlo, než vytvořit černému pomyslných šest v řadě. Proto jsem odtáhl 8-j12, obrana mohla přijít jen na k12. Následně jsem dlouho dumal. Přes trojky tam nic nebylo, to bylo jasné. A tak jsem přemýšlel, že by to chtělo něco nečekaného. A v to, že se tam něco najít dá, jsem pevně věřil. Až mi v hlavě urovnal se plán, nejspíše mě ozářila múza, že šest v řadě je jen pro okrasu a né pro výhru, zatímco odtáhnout k10, který nutí hrát attilu j11 a pak zahrát nečekaný tah na i10 mi dává mnohonásobně více materiálu. Protože můj materiál gumuje soupeřův dokonale a zároveň mi zbude tolik, abych mohl zaútočit. Podle toho jak dlouho attila přemýšlel, jsem docílil názoru, že se mi povedlo to, co jsem chtěl. Zahrál jsem něco méně očekávaného od nováčka. A začínal jsem doufat, že aspoň remízu uhraji. Nicméně s dvanácti kameny přeci nemůže být remíza, tak jsem čekal co attila vykouzlí. Postupem času jsem, ale začínal věřit, že tam attila nakonec nic nevymyslí, když i moje propočty selhávaly. Nakonec zahrál 13-j10 a já byl radostí bez sebe. Rychle jsem si třikrát ověřil správnost, že tam mám výhru, a ač to bylo jasné, přesto jsem nechtěl věřit, že se mi podaří porazit největšího favorita. Sice jsem zahajoval a položil schémátko, přesto jsem měl radost, když se mi podařilo attilu porazit! Abych smazal veškeré těžké svědomí, že výhra nemusela být zasloužená, jsem předvedl attilovi jaký postup je nejlepší a nakonec ho přesvědčil, že taková varianta je vyrovnaná.

Tři body a zároveň největší skalp turnaje, protože jsem pochyboval, že se někomu podaří to samé, když kedlub zatím ztrácel bod a nepočítal jsem s tím, že s attilou bude hrát. Jenže osud tomu chtěl jinak. I přesto, že jsem měl už tři body, tak jsem pořád nepočítal s tím, že bych se umístil. Přeci jen koleno mě bolelo hodně, už jsem ho měl zas oteklé a vydržet sedět a přemýšlet, to už jsem si říkal, že bych opravdu musel mít obrovské štěstí, abych nabral nějaké další body.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Čtvrté kolo jsem dostal kedluba a opět se opakovalo to, co v Hradci. Zahajoval Kedlub a zase ve čtvrtém kole. Jenže tentokrát už byl přesvědčen, že ve středových by neměl takovou výhodu jako v rohu. Přesto jsem doufal, že by mohl najet na to schémátko, co mi po turnaji v Hradci sliboval, že ho na mě někdy použije, protože má více možností, ale tak lehkou výhru bych si opravdu nezasloužil, i přesto, že se jedná o kedlubovo schémátko. Měl jsem dokonale jasno, jak se hraje. Nicméně překvapení nemělo konce, když použil růžek takový, který jsem hrál úplně na začátku své piškvorkové kariéry, a který jsem vytvořil z kedlubova růžku na cathedralu ještě dříve, než jsem se dozvěděl o playok.com. A jelikož ho tam nikdo nehrál, tak mi nikdo nemůže vyvrátit, že je moje, i když na playok.com se hrál ještě dříve, než jsem začal vůbec piškvorky hrát. Proto jsem vzal bílé a zahrál mnou hraný j11, o němž jsem věděl, že v této variantě, jak je to těsně v rohu, je nejlepší. Jenže kedlub dlouho dumal co zahrát, čekal jsem to samé, co zahrál na deafbata v Hradci. Jenže jeho plán byl jiný, když jsem mu oznámil, že takový růžek jsem nečekal. Zahrál 5-i10, což mě dost zaskočilo, nepřišlo mi to vůbec silné, nicméně jsem to nikdy takhle nehrál. Měl jsem se tedy na pozoru a kedlubovi to splnilo účel, protože dokonale odrovnal moji teorii, která stejně byla už dost zastaralá, protože poslední dobou tento růžek hraji více vysunutý do strany a tam se tento styl použít nedá, protože by černý měl moc velkou výhodu. Nakonec jsem zvolil šestý tah na j9, vytváří mi dvojičku a zároveň brání prostor kamenu na n13. Sedmý tah byl mnou očekávaný stejně jako devátý tah. Jedenáctý potom lépe zahrát nemohl a též jsem s ním počítal, jenže když jsem vymýšlel šestý tah tak jsem dumal, kam budu hrát 14 tah. G9 mi přišlo moc pasivní a g11 zas až moc scestný…když přišlo na to si vybrat, volil jsem radši pasivitu na g9. 22-e10 jsem se dostal do prostoru s tím, že v rohu už nic kedlub nenajde a byl jsem přesvědčen, že když už nic nevymyslím, čas bude hrát pro mě. Moje chyby přišly při 24 a 26 tahu. Dlouho jsem váhal nad e8,e9 nebo dokonce e11. Jenže všude mi přišlo, že bych si odřízl prostor a to byla moje chyba. Nepokusil jsem se pořádně zaútočit. Nakonec jsem zahrál 24-f8, což je sice pasivní, ale pořád mi drží prostor. 26 tah už byl až moc pasivní, tady jsem váhal pouze mezi d9 a d8. Nakonec jsem se rozhodl pro d8 a to byla obrovská chyba. Podle mé domácí analýzy d9 nakonec nebyl špatný, protože v případě, kdyby soupeř zahrál pak d8 a já c7, mohl bych si mnohem lépe utvořil pozice než po d8. Moje další chyba přišla při 34 tahu. Hrál jsem ho proto, že soupeř bude muset odtáhnout čtyřku. Pro mě pak nemilé překvapení, když jsem se úplně sekl, čtyřka vůbec nebyla třeba zahrát. Nyní už to semnou nevypadalo tak pěkně jako po celou hru. 38-h5 jsem se snažil co nejvíce oddělit možnosti kedlubovi přesunout se vpravo. 39 tah jsem shledal jako dobrý, jenže 40 tah mi dovolí zahrát f4. Brání a zároveň mi vytváří šikmou pomyslnou sedmičku. Čekal jsem, co zahraje soupeř. 41 tah byl přijatelný, nicméně mi dovoluje zahrát 42-i7 a tím hrozím vidličkou na f10. Nicméně nejlepší obrana, pokud si kedlub chtěl zajistit útok, byla na j6. To bylo však dle mého plánu. J8 jsem měl připravený jako další tah. Soupeř zahrál h6,což byl jasně tah, který mu měl zvětšit materiál a zároveň nedovolit, abych mu ho zničil. Jenže to jsem očekával a měl jsem připravený další tahy na k7 a pak na k6. Tady jsem nevěděl jistě, zda bude kedlub bránit na k8 nebo na k9. Nakonec se objevil tah k8. Nyní jsem přemýšlel, zda by nebylo dobré se zbavit té dvojičky na k8,l9, která by mi mohla v rohu uškodit. Rozhodl jsem se pomocí hrozby vcf vygumovat. Následně jsem opět pomocí hrozby vcf zmenšil soupeři materiál. Pak už jsem zahrál jen j4 a kedlub měl po materiálu. Následujícím tahem nabídl kedlub remízu. Já chvilku přemýšlel a rozhodl se nakonec zkusit kedluba učasovat, přeci jen jsem měl docela o dost více času. Při šedesátém osmém tahu už jsem si myslel, že hru vyhraji, přeci jen jsem měl hru pod kontrolou. Jenže, ejhle kedlub zahrál 73 tah na f13 a já se lekl, že toho tam najednou má moc. Uvažoval jsem nad g14 nebo e14. Nakonec jsem usoudil, že tahem na g14 nic nevytvoří a proto tah na e14 bude lepší, protože si vytvářím trojku. Dost jsem byl překvapený, že se na desce ihned neobjevila obrana a potom co jsem se pořádně kouknul,tak vidím, že na c10 není můj kámen….v tu chvíli jako kdyby mě polil mráz. Nemohl jsem pochopit, že tak blízko dalšího vítězství prohraji tak směšně, když stačilo odtáhnout čtyřku na c10, kterou jsem celou dobu myslel, že tam mám.

To byl dokonalý pád z výšky. Nyní jsem byl pořád jen na třech bodech po čtyřech kolech. Rozhodně jsem byl už dost unaven a přemýšlel, zda by nebylo dobré si vzít nějaké prášky na bolest. Nakonec jsem si vzal nějaké prášky, ale ibalgin radši ne. Přeci jen otupí hlavu a pak by se těžko myslelo, to bolest byla snesitelnější. Nicméně jsem se dopoval čokoládou. A už znal i dalšího mého soupeře, tím byl „ondík“. Potom, co jsem se to dozvěděl, jsem se ihned rozhodl pro „rusáka“. Nyní jsem jen čekal, až skončí přestávka a já budu moct pokusit se přeci jen ještě získat nějaké body. Dlouhou chvíli jsem krátil rozborem hry attily s anakinem.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Položil jsem „rusáka“ a čekal na devadesát procent swap2. Když se objevil čtvrtý tah(g9) na desce, už jsem měl jasno, že si nejspíše vezmu černé a čekal jen, až položí pátý kámen a pouze v případě, že by položil něco extrémního, bych volil bílé. Důvod proč jsem měl jasno je ten, že g9 považuji za velmi špatný. Kdybych měl já zahrát pátý tah a hrát za černé tak g10 je jasný suwerin a měl jsem to potěšení tento tah analyzovat kvůli mé prezentaci. Nicméně ondik přeci jen položil zajímavější pátý tah, a to e9. Nicméně bílý to má těžké a černý přeci jen výhodu. 6-e10 byl obraný a nejlepší tah nato mi přišel 7-g8. Kdybych umazal pátý a šestý tah tak opět to je nejspíš výhra černého. Nicméně ondik osmým tahem na h10 mě přeci jen vyvedl z míry. Na můj devátý tah musel soupeř hrát 10-e8 a po 11-f10 jsem očekával 12-g11, který se opravdu objevil. Moje nejlepší odpověď byla 13-f12. Nato ondik po dlouhém přemýšlení zahrál 14-d10. To jsem začal dumat dlouho já. Přeci jen vlevo jsem nic neměl a musel jsem si dát pozor, abych soupeři tam nepovolil útok. Zároveň jsem potřeboval šikovně přejít vpravo. Lepší tah než 15-i10 jsem nemohl najít. Obrana přišla na f9, to bylo dle mých počtů správně. Já pořád potřeboval udržet pozici vpravo, aniž bych povolil možnost soupeři začít tvořit vlevo. 17-g10 je sice dost pasivní, ale účel to splnilo. 18-f11 pak byla obrana aktivní a mě nutila hrát 19-g12. 20-h11 už byla pasivní obrana. Nyní jsem dlouho dumal, zda má cenu protáhnout trojku na j11, druhou na i12 a pak uzavřít soupeřovu čtyřku. Nicméně mi to nepřišlo moc účelné a zároveň bych soupeři přidal kameny do hry. Proto jsem se rozhodl opět hrát pasivně a to na i11. 22-j8 mě překvapil. Bránil všechno a zároveň bránil i cestu do prostoru. Rozhodl jsem se odehrát dvě trojky s tím, že ty mi nemůžou uškodit. Proto jsem zahrál 23-h12 a 25-j10. Soupeř odehrál dvě čtyřky. Tím si upevnil pozici a to se mi nelíbilo. 31 tah jsem zahrál l10, jenže to byla chyba, měl jsem se déle zamyslet a myslím, že l7 by mě nakonec napadlo. To mi dávalo mnohem více. Protože jsem to zahrál o tah dále, a to už nebylo tak silné, protože bílý měl už vše pobráněné. Pak jsem už jen odtahal pár tahů na zvětšení vlastních možností a na zmenšení prostoru soupeřovi. 41 tahem jsem definitivně rezignoval na útok a povolil uzdu s tím, že dokážu uhrát soupeře na čas. Při 44 tahu soupeř nabídl remízu. Možná, kdybych přijal remízu od kedluba, že bych ji vzal i teď. Jenže už jsem měl jeden bod ztracený a tady už bylo jasné, že zvládnu v pohodě učasovat soupeře. Zatvrdil jsem měkké srdce a odehrál obranu na hrozbu vcf přes g6. Soupeř už hrál též pasivně a tak přišlo na to, začít využívat všech možností. G14 mi prostě chyběl, tak jsem to tam bez rozmýšlení dal. Jenže na to stačilo přerušit na jakémkoli místě a f14 nebylo těžké zahrát. 49-l8 nutí soupeře hrát l9. L5 mi mělo pobránit poslední dvojičku bílého a zároveň dát, tak nějak, nějaký ten materiál na zdržování. Jenže l6 opět bohatě postačilo. Tak jsem opět zahrál tah, který by mi dalším tahem dával dvě hrozby a to 53-j4. Soupeř už pod tlakem zahrál 54-d6 a já už trochu s těžkým svědomím zahrál 55-k4. Rozhodně nezasloužená výhra, jenže co jsem měl dělat, když s kedlubem to zas byla nezasloužená prohra? A body jsem potřeboval. Rozhodně na tyto dvě hry nebudu vůbec vzpomínat v dobrém.

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

V šestém kole jsem chytil Gerga. Soupeř pokládal, což ve mně mísilo zvláštní pocity. Rozhodně to co položil, tak nato nikdy nezapomenu. Celou dobu jsem věděl od deafbata, kdy je kde výhra a jak se to hraje a měl jsem to dokonale zanalyzované. Nicméně potom, co položil toto schémátko, jsem po patnácti vteřinách bouchnul do hodin, že si beru černé a už jsem si liboval, jak lehko vyhraji. Gergo se hned vrátil a zahrál čtvrtý tah. V tu chvíli mě zaplavila vlna neštěstí, protože středové pole bylo prázdné. Jak jsem znova mohl tak lehko na něco naletět? Lidem na internetu toto zahájení dával za příklad, že pokud se to posune dolů, tak už to není černé. Proto je důležité svoje středová zahájení moc neposouvat po ploše. Po minutě nebo ještě déle jsem se trochu zklidnil. Vzpomněl jsem si na dlouhou přípravu na Hradec Králové, kdy jsem zdlouhavě analyzoval zahájení typu h6-h8-j6 nebo f8-g10-h8 a podobná další. Proto jsem vsadil všechno na riziko a zahrál už zmiňovanou teorii z f8-g10-h8. 5-h9 tedy byl můj tah. Jenže dlouho jsem to neviděl a věděl jsem, že ta varianta je sw černého. Nicméně jsem doufal, že za pomoci kamenu na l8 sw zmizí. Bývalo mohlo, kdybych býval zahrál místo 7-h10 na g10. Jenže já to přehnal s propočty a nějak mi ušlo, že mě vygumuje dřív trojkou na g10, pokud ji nezahraji ihned. Tudíž místo prospěchu mi tah na l8 byl ku škodě a celé sw ještě zjednodušil. Jaké to překvapení, když gergo zahrál místo 14-f6 na f9. To jsem už pil z poháru štěstí plnými doušky. Jenže pořád jsem měl strach, viděl jsem sw i přes 16-e8, i když to by bylo hodně zdlouhavé, a tak mi přálo štěstí, že gergo ztratil hodně času a tak hluboko jak já to v té hře naštěstí neviděl. Proto zahrál 16-h11 a já už celý šťastný viděl, že snad to štěstí, co mě opustilo proti kedlubovi, mi to dokonale vynahradilo ve hře s gergem. Jenže všemu nebylo ještě konec. Gergo měl sice jen pouhých pět minut, ale už jsem mu nesměl dát možnost, aby tam opět měl win. Na desce se objevilo 18-g12, tož jsem začal přemýšlet, co mi už jen bylo možno. Nakonec jsem všechny tahy zavrhl a zůstal mi jediný 19-g11. Doufal jsem, že soupeř už s notně málem času tam nic nenajde. Nakonec zahrál 20-f13, já už dost pesimistický jsem se rozhodl, že 21-i10 je lepší než e14. Jenže při domácí analýze jsem k mému překvapení našel opět soupeřova wina, přes f10,e11,e14,e12,i12,f12,h14 a g14. Naštěstí pro mě gergo opět neviděl tak daleko (a tentokráte jsem to neviděl ani já) a zahrál 22-e12. Nyní jsem byl už jistý, že tam gergo doopravdy nic nemá a zahrál jsem 23-f10. Při 27 tahu na f12 jsem myslel, že jsem vyhrál. Jenže gergo vytáhl eso a udělal mi přesah pomocí tahu na j4. Následně pak zahrál 30-e13. V tu chvíli mi zatrnulo. Jenže naštěstí jsem se rychle oklepal a zahrál 31-e11. Tím jsem zahrál tah nori a byl jsem definitivně v suchu. Výhra vpravo a výhra vlevo. Nemohl jeden tah rozkrájet a tak bránil na e10 jenže to nebrání výhru ani vpravo, natož vlevo. Jelikož jsem čekal dobrou obranu tak jsem si v klidu odtáhl připravenou výhru vpravo a Gergo rezignoval. Rozhodně to nebyl gergův šťastný den. S ondíkem ztratil sporných půl bodu. S attilou prohrál a nakonec i se mnou, i když měl ve hře tři winy. Nutno uznat, že první byl nejjednodušší a ty další dva byly hodně složité a v časovém tlaku a po tak náročném dni nebylo divu, že ty dva přehlédl. O moc větší radost jsem měl já! Jak jsem mohl pak si vyčítat prohru s kedlubem? Kedlubovi to časem mohu vrátit, ale kdo ví, zda ještě někdy budu hrát s gergem a asi bych si neodpustil takovou trapnou chybu na začátku. Tady mi přálo štěstí až tak moc, že bych se nedivil, kdybych si pohár štěstí vypil až na dno.

Před sedmým kolem jsem se dozvěděl, že je osmé kolo zrušeno. Nutno dodat, že jsem asi na začátku špatně poslouchal pořadatele. To bych asi jinak byl s body, které jsem s tak s velkým štěstím sbíral, nadmíru spokojen. Jenže nemohl jsem teď nic ponechat náhodě. Medaile byla tak blízko, stejně jako v Hradci, stačilo vyhrát! Vytáhl jsem energetický nápoj a čokoládu (před turnajem mi bylo oznámeno, že jsou povoleny). Přesunul jsem se k danému stolu a začal jsem se lidově řečeno cpát čokoládou a zapíjel to energetickým nápojem. Na rozdíl od gregiho jsem dobře věděl, co se mnou energetický nápoj udělá. Ze začátku na mě působí pozitivně, ale do hodiny o to více srazí moji psychiku a otupí všechny smysly (zrak a reakce obzvlášť). Proto jsem si ho šetřil co možná nejdéle a první kola dával s energií načerpanou ze spánku. Proto to chudák peroxid neměl lehké. Sice zahajoval, ale věděl jsem, že pokud nepoužije schémátko, tak mám stejně dobré kvality jak on a věřil jsem, že jsem proti gergovi nechal v poháru štěstí aspoň trošku….

alt="Your browser understands the <APPLET> tag but isn't running the applet, for some reason." Your browser is completely ignoring the <APPLET> tag!

Peroxid položil růžek, který kdysi hrával hodně často. Jenže věděl jsem, že černé mají mírnou výhodu a tak jsem neváhal tentokráte hrát pasivně úplně od začátku. Zahrál 4-k11, na to jsem měl připravený pátý tah na k10 a už jsem čekal na 6-i10, který se ihned potom objevil. Sedmý tah jsem chtěl zahrát co nejvíce neočekávaný. 7-j11 mi přišel dostačující, nutí hrát soupeře na i12 a já už měl připravený i11. 10-h11 byl opět očekávaný, na to jsem měl připravený tah 11-j9 a byl jsem si vědom toho, že se to vyvíjí dle mého plánu. Nad 13-g10 jsem dlouho váhal, zda to není až moc ostře zahrato a zda tam v rohu peroxid nezačne až moc kouzlit. Nakonec jsem usoudil, že ani j12 mu v rohu nezajistí výhru a zahrál g10. K mému potěšení peroxid zahrál j12 a já byl pořád o krok napřed a času taky více. Moje drobná chyba přišla v podobě sedmnáctého tahu na g9. Byl až moc ostrý a hodně mi ubíral z tempa, protože jsem se musel opět vrhnout do obrany. Jenže přišlo mi, že 19-j8 všechno brání dost dobře. Teď jsem přemýšlel, co bude hrát soupeř, pár nápadů mě napadlo, mezi nimi i7, j7, a možná nejlépe obě po sobě. Jenže jako poslední mě napadl tah 20-g11. Ten se k mému překvapení objevil necelou minutu na to. To už jsem jen chvilku dumal a zahrál 21-i7 který dost musel vyvést peroxida z míry. Bylo to pak znát i na čase. Protože tady ztratil spousty času. 22-j7 marně jsem kroutil hlavou, zda byl nebo nebyl lepší než j10. 23-h6 byl tah do prostoru. Nakonec přišla třešnička na dortu v podobě 27-g7. V tu chvíli jsem viděl obranu už jen pomocí trojky a to velmi slabou. Peroxid už dokázal vymyslet jen 28-f8, což by mohlo nachytat hráče, jako jsem já a vytvořit cut, kdybych se moc cpal do rychlé výhry. Jenže já v tu chvíli byl nadopovaný čokoládou a energetickým nápojem a strachem z toho, abych si to nepokazil stejně jako v Hradci poslední hrou a propočítal jsem si v klidu výhru o několik tahů dál. Proto jsem nejdříve zahrál 29-h8. Soupeř bránil na j6 a já už viděl jasně, že když půjdu v klidu přes 31-h7, tak si vytvářím vcf na dvě strany. Teď už se mi nechtělo tahat všechny čtyřky a zkrátil jsem přes 33-e10 a konečný 35 tah zahrál na h10 a tím vygumoval cut soupeři na souřadnici 11.

Peroxid rezignoval a já slavil úspěch. Věděl jsem, že jsem skončil druhý. Pouze to, že by ondik obral o body attilu, by mě posunulo na první příčku. Nezoufal jsem si, nebylo třeba. Věděl jsem, že jsem dosáhl vytoužené medaile. Jenže to jsem nevěděl, co na mě čeká za překvapení. Potom co jsem čekal na vyhlášení, jsem si ještě s chutí zahrál pár zahájení jen tak s attilou. Nutno uznat, že kdyby věděl, že si ty hry budu pamatovat, tak nevím, zda by mi ukázal tolik ze své teorie. Nicméně to pouze vyplní pár prázdných míst v mém budoucím volném čase a dokonale si je proanalyzuji. Pak nadešlo vyhlášení, tentokráte jsem nešel první jako v Hradci, věděl jsem, že půjdu jako předposlední a už jsem se nemohl dočkat medaile Jenže když jsem tak koukal na ten stůl, kde stál jediný pohár bez medailí, projel mnou pocit zklamání. Proto jsem nijak nebyl nadšen, když jsem dostal tři stovky. Peníze, to je v dnešní době věc málo cenná. Zato medaile, nebo pohár by mi byly pro ozdobu a na památku. Přesto mnou projela i šťastná vlna uspokojení, když mi teovan při vyhlašování oznámil, že jsem se stal mistrem republiky. Dlouho jsem to nechápal, skončil jsem druhý. Ale pak mi došlo, že attila je Maďar, a tudíž bych možná mohl známým v klidu oznámit, že jsem mistr republiky. Když mě v tom ujistili bano a teovan, moje radost nebrala konce. To, co jsem na začátku mé piškvorkové kariery obdivoval u jiných hráčů jako kedlub, nebo Gadael, který se stal mistrem republiky o prázdninách, po kterých jsem poprvé začal hrát vlažně piškvorky na internetu, se povedlo i mě. Což beru jako obrovský úspěch. Nejde litovat mojí prohry s kedlubem, aspoň tolik nezpychnu. Taky proto, že kadlub, ač o tom ví jen z mého vyprávění, byl prvním hráčem, od kterého jsem čerpal znalosti. Jeho hry na cathedralu byly plné klasiky a na té jsem začínal. Dále pak, u něj ve hrách jsem objevil poprvé rusáka a začal ho hrát. Potom, co jsem přešel na playok a překonal žlutou barvu, mi chyběla teorie, tak jsem ho opět přestal hrát. Jenže pak při analyzování s teovanem, který mě ho poté učil na online hrát, to byl opět on, kdo nám poradil jak zahrát jedenáctý tah tak, aby to šlo za černé. Dále pak, když jsem po zkoumání her popoviche zklamán zjistil, že to opět je bílý sw, sice už po více jak padesáti tazích, jsem opět pomocí kedlubovy hry zjistil, kde je chyba. Zato kedlubovi moc děkuji, protože kdybych býval tenkrát nenašel jeho nick na cathedralu, tak bych už piškvorky nehrál. Protože v té době, kdy mě to dokonale přestalo bavit, jsem našel jeho hry, a než jsem je celé prošel, tak se měsíc nato objevil teovan a zcela mě potěšil, když si se mou tenkrát zahrál a označil mě za velkého talenta a přetáhl mě na online hraní, kde jsem k piškvorkám přilnul tak moc, že se mi staly náhradou za ztracený fotbal a rok a půl nato se dostavily tak velké úspěchy jako čtvrté místo v Hradci a druhé místo v Pardubicích, které ze mě udělalo mistra republiky! Též jsem poznal skvělé lidi a vyplnil tak prázdné místo v životě, které se objevilo potom, co jsem byl téměř neustále nemocen po celou zimu až do konce jara a vzdal kvůli tomu školu, protože doktoři nenašli až doposud způsob, jak mě zbavit těch problémů, které se v průběhu mého života neustále vrací. A úplně nejvíce děkuji rodičům, kteří mě ochotně po povolení od doktora dovezli do Pardubic a zpět, a tím si museli odříci jiné věci. Přesto doufám, toho časem nebudou litovat. Dále také děkuji deafbatovi a Gadaelovi, kteří mě též v průběhu mé piškvorkové kariery učili, a nakonec všem lidem, kteří mě různými způsoby podporovali, ať finančně nebo psychicky a stojí v pozadí mé hry. Bez kterých bych nebyl schopen, vůbec hrát piškvorky a mít to potěšení stát se mistrem republiky.



Diskuze k článku

 
[ reagovat ]NooBsKing | 8.9.2010 - 20:32
Taky se mi moc líbil :-), btw gratuluju ;-)
[ reagovat ]Denim | 15.8.2010 - 16:13
Pochvala
Moc pěkný článek :)
[ reagovat ]peroxid | 24.8.2010 - 11:35
Re: Pochvala
jj, pěkný rozbor turnaje :)
1