Brnocupem na vítězné vlně

Brnocupem na vítězné vlně

Petr "Čerok" Žižka si připsal své první vítězství na turnaji, a zároveň se vyhoupl na 2. příčku českého piškvorkového žebříčku. Přední český hráč a 9. hráč loňského mistrovství světa v Praze na následujících řádcích zavzpomínal na svou vítěznou cestu posledním turnajem tohoto roku, který se konal druhý prosincový víkend v Brně.

Brzy ráno jsem přišel nedočkavě k ZŠ Antonínská, kde měl po deváté hodině vypuknout vůbec první turnaj Brnocup. Hned jak jsem dorazil, tak se za mnou objevila skupina Boneslash, Pája, Martez a Peroxid. V přízemí na nás již čekal 3ifndef se Semirem, kteří nás nasměrovali do prvního patra, kde se měl turnaj hrát. Ve třídě bylo připraveno plno jídla a pití, takže to vypadalo, jako by se mělo konat mistrovství světa. V dalších chvílích postupně přicházeli ostatní hráči, ale zatím žádní nováčci, které bych očekával po finále středoškolské soutěže pIšQworky. Pak mi Boneslash říká, že spoustu z nich účast odřeklo. To jsem se zhrozil, protože jsem chtěl ze začátku na někom jednoduše nahrát body. Naštěstí nakonec dorazilo docela dost žáků z Antonínské, takže jsem měl lepší pocit. Jinak Vás nebudu krmit rozebíráním celých her, ale jen některými situacemi. Nemůžu totiž machrovat, že si každou hru pamatuji do posledního tahu. :-)

V prvním kole jsem dostal nováčka Jiřího Humpolíčka a stavěl jsem. Položil jsem open (i2-h3-g3), kde černý má po tahu na i5 velkou nevýhodu s tím, že pokud vezme bílé a zahraje jakž takž, tak bych se v první hře mohl dobře rozehrát. Naneštěstí Jirka vzal sice bílé, ale zahrál pasivně na h4 a cca během 15 tahů bylo po hře. Delší dobu než samotnou hrou jsme pak strávili rozebíráním hry a jak vůbec gomoku hrát.

Dále mě čekal taky mě dosud neznámý hráč Jakub Svoboda. Jenže potom, co mi zahrál „rusáka“, jsem se raději zeptal, jestli hrál středoškolský turnaj pIšQworky a kolikátý skončil, abych si udělal představu, jak dobře asi bude hrát. Vzal jsem bílé a zahrál trochu netradiční tah g10, kde má sice černý surewin, ale je zde docela dost možností, kde černý zahraje slabší tah a rázem je výhoda na opačné straně. Kuba odpověděl tahem j8, což je myslím jeden ze dvou možných tahů, které vedou k výhře černého. Jenže po g9 následoval tah na j9, z čehož jsem měl radost, protože jsem věděl, že po bílých tazích g8 a f9 se z toho už nevylíže. Trochu jsem si oddychl, kdybych tyto tahy neměl zanalyzované s programem Tito před několika lety, tak bych se asi ještě zapotil vymýšlením těchto tahů, které nejsou na první pohled patrné.

Nešlo si nevšimnout, že jediný zkušenější hráč v této třídě jsem byl já, jinak samí hráči ze středoškolek nebo ze ZŠ Antonínská. Ostatní sváděli své boje ve vedlejší místnosti.

Ve třetím kole jsem byl vylosovaný já a Kedlub (Pavel Laube), jenže párování se měnilo, a nakonec jsem chytnul 3ifndefa (Jakub Horák). Avšak moc se mi neulevilo, jelikož 3ifndef je sice poměrně nový hráč, ale už teď je to talentovaný borec, který za pár let bude na turnajích sbírat medaile. Naštěstí jsem začínal a postavil jsem upravené mé nejoblíbenější rohové zahájení (c4-f6-d4), s kterým jsem odehrál na serveru PlayOK určitě několik stovek her, a proto se v něm cítím jak ryba ve vodě. K mému překvapení Kuba vzal barvu. Nevím proč, ale většina hráčů vezme barvu a hraje za černé, přitom je to za obě dvě strany celkem vyrovnané. Je ale fakt, že posunutím kamene o jedno diagonální pole na f6 to vypadá jako černá výhoda, avšak teorie zůstává pořád stejná a taky se tak hrálo do tahu e6, po kterém jsem měl hned výhodu. Po dalších tazích (g4, c5, c6, f3, e3, g5) následoval můj tah na h7, po kterém to byl jasný surewin, ale moc jsem nepřemýšlel a po i7 Kuby jsem zahrál pár intuitivních tahů (g8, h8), čímž se po dobrých blocích 3ifndefa hra vyrovnala a v jednu chvíli, díky mé nesoustředěnosti, to vypadlo, že má dokonce výhru. Měl jsem kliku, byl tam cut. Po chvíli jsem zaútočil a vyvinul tak tlak na svého soupeře, protože měl už málo času. Pozice vypadala hrozivě, nevím, zda šla nějak bránit, ale nakonec mi tam zůstala výhra přes čtyřky asi na pět tahů.

Tři kola a tři body. Super, ale teď mě čekala nejtěžší zkouška – Martez (Martin Muzika). Bylo mi zřejmé, že pokud bych porazil i jeho, budu blízko tomu, abych dosáhl na nějakou z medailí. Zahrál jsem schéma (h8-f5-j12), které jsem hrál i na mistrovství světa. Myslel jsem si, že ho Martez možná bude mít zanalyzované a budeme hrát několik desítek tahů teorie. Ať měl nebo neměl, po několika minutách přemýšlení zahrál swap2 (i11, e4). Po dalších tazích (g7, f7, e6, g4, e8, h6, h4, i7, e7, e9, g5, f6) jsme se dostali do pozice, kdy jsem si říkal, že jsem ve výhodě, a navíc jsem měl mnohem víc času oproti soupeři. Pak ale Martez zahrál g9 a už to nebylo tak růžové, např. hrozí VCF (g8, f8, c8, d7, g10), ale byla tam i jiná výhra (f8, e5, c8, c6). Po těchto tazích vznikají dvě hrozby VCF, takže to bylo poměrně komplikované a po mé obraně f8 byl čas na šachových hodinách téměř shodný. Dál dostala hra rychlý spád, protože nám „tikaly“ poslední minuty. Martez mi nabídl remízu, já ale odmítl, protože zas tak málo času ještě nebylo a moc jsem chtěl Marteze porazit. Po sérii nadcházejících tahů, kdy deska už byla celkem plná, jsem nabídl remízu já. Martez však za to, že jsem remízu nepřijal už před tím, odmítl taky a hra pokračovala dál. Ke konci jsem zahrál docela nic neříkající tah, ale díky němu jsem měl hrozbu VCF. Martez k jeho smůle zahrál trojku, protože si myslel, že tam je přesah, a tak jsem znovu zvítězil.

Následovala přestávka a šli jsme se najíst do restaurace. Než nám ale přinesli jídlo, tak jsme čekali věčnost, takže se start pátého kola posunul.

Hrál jsem s Peroxidem (Štěpán Tesařík). Dá se říct s mým bývalým trenérem, protože díky němu se moje hra zvedla na vyšší úroveň, hlavně mě naučil být trpělivější. V Pražském klubu mě toho hodně naučil, takže mu patří velký dík. Postavil rozhozené rohové zahájení, které mi připomínalo „Lamka open“ (pozn. roztahaný open, který vypadá, že je to úplná blbost, ale není; staví ho proti začátečníkům a mně), akorát černé kameny byly blíž k bílému. Hrál jsem intuitivně tak, abych se nezazdil, a zároveň tak, abych tam nenechal nějakou jednoduchou výhru a díky lepší pozici vyhrál. To se mi povedlo a závěrečným tahem jsem si vytvořil nebránitelné hrozby dvou VCF.

V šestém kole jsem hrál s Boneslashem (Lukáš Souček). Je to docela nedávno, co si ho pamatuju jako střelce, který si snad myslí, že vyhrává ten, který odehraje tahy co nejrychleji. Dnes je to však piškvorkový zabiják, který objíždí turnaje a získává medaile. Znovu jsem stavěl a zahrál jsem téměř ten samý rohový open jako proti 3ifndefovi, akorát s tím rozdílem, že jsem zahrál klasickou variantu (c4-e5-d3). Boneslash solidně zaswapoval (b2 a c1). Dále hra pokračovala (d4, c3, c5, e3, f3, f6, e7, d6, e6, e8, f5, g5, g4, h3), v tuto chvíli jsme s Martezem viděli Boneslashovu výhru, ale teď při rozboru vidím cut, tak nevím. Ke konci hry jsem měl několik hrozeb VCF, ale Boneslash dál hrál v klídku, jako by měl výhru on, takže jsme skončili až pátým kamenem v řadě. Možná chtěl vyzkoušet moji pozornost, jestli mám ponětí o čase, protože jsem měl posledních cca 45 sekund, kdo ví.

V předposledním kole jsem narazil na Purkyse (Jan Purkrábek). Hráč, který když chytne slinu, tak je schopný porazit snad každého. V jeho neprospěch však hrál časový limit 20 minut, což je pro Purkyse slabě řečeno prostě málo. Zahrál na mě schéma (h8-i11-d9), které jsem trochu znal. Viděl jsem ho hrát na Gomokuworld.com Attilu Demjana s Rudolfem Dupskym. Znal jsem ale jen kousek teorie, takže jsem strávil chvilku rozmýšlením, zda vzít barvu nebo zahrát swap2. Na Deskohraní 2016 se mi proti Gregimu risk nevyplatil, protože znal teorii velmi dobře. Zná Purkys teorii? Bude stačit, když zahraju jen něco málo přes 10 tahů teorie a pak zkusím Purkyse přehrát? Bude tentokrát risk ziskem? Tyto otázky se mi honily hlavou. Usoudil jsem, že ano a Honza k mému překvapení zahrál už šestý tah jinam. Nastal tedy game over a se sedmi body už nikdo nemohl ohrozit mé vítězství.

Následovalo pro mě neoblíbené focení a v posledním kole jsem měl tu čest hrát s Iecem (Igor Eged). Jeden z favoritů na vítězství. Byl jsem si jistý, že 8/8 her nevyhraju, kor když jsem potkal Iece, což je opravdu tvrdý oříšek. Zahrál na mě schéma (d13-c8-h16), které jsem swapnul tahy (f12 a c12). Iec vzal černé a dále se pokračovalo tahy (f11, f10, g9, e10, g10, e13, e11, b13). Vypadalo to na první prohru, ale díky obraně f13 ve mně mohla dál žít naděje výhry. Nakonec v časovce bohužel Iec nebránil mou trojku a já tak zvládl pohádkově turnaj bez jediné prohry. Takže takový dárek k Vánocům v předstihu. :-)

Před koncem turnaje se vyhlásily výsledky, uklidilo se gomoku vybavení a skoro všichni se odebrali svou cestou domů. Mě, Páju a Marteze svezl Peroxid autem zpátky do Prahy. Díky!

Závěrem bych chtěl poděkovat všem soupeřům za hry a organizátorům Kubovi a Semirovi za perfektní turnaj, který se doufám stane tradiční a příště se sejdeme ve větším počtu. Zároveň je to můj nejoblíbenější turnaj, to asi nikoho nepřekvapí. A poslední věc pro všechny nováčky, kteří byli na turnaji, a ty, co o turnaji uvažovali nebo budou uvažovat. Nic si nedělejte z prvotních proher, protože nic nejde hned, musíte u toho chvíli vydržet. Dřív jsem hrál taky střílečky, ale gomoku je kouzelná hra, kterou když pochopíte, tak už nebudete mít potřebu se k tamtěm vracet. :-)


—Petr "Čerok" Žižka, Praha



Diskuze k článku

 
[ reagovat ]krákora | 8.11.2019 - 10:47
proč to nejde spustit
1