Jak jsme osiřeli...?

Tak to nastalo. 06. února odletěli poslední technici a my jsme osiřeli. No, moc smutní jsme nebyli, ihned jsem šli bouchnout šampus a Girogio připravil výbornou večeři. Potom jsme začali slavit i malinko jinak, já přinesl českou vodu a Sylvaina napadlo, že budeme hrát šachy a za každou vyhozenou figurku si dá ten, kdo ji sebral, panáka. Hra skončila asi po 17 tazích (snažil jsem se vyhrát co nejdříve, protože jsem tušil, co může nastat – a co taky později nastalo). Nějak nás to nakoplo, takže jsme potom rozjeli dýzu, ale už jen ve čtyřech, ostatní odpadli spát. Co se dělo potom, to vím, ale prý to nemáme publikovat. Tancování jen v trenkách, focení holých zadků apod., prostě taková normální párty :-).

Druhý den nám nebylo akorát, ale museli jsme makat. Nyní přiletělo opravdu poslední plánované letadlo, které přivezlo z Dumont d’Urville čerstvé jídlo a po vyložení ihned odlétlo směr Mario Zucchelli, McMurdo a potom do Kanady. To už jsem měl takový zvláštní pocit. Ne po chlastu, ale z toho, že k nám po 9 měsíců nic nepřiletí. Nebyl to strach, bylo to něco nového, neznámého. To si nelze ani představit, to se musí zažít. Naprostá izolace, bez pomoci.

To jsem ovšem netušil, co nastane následující týden…

Přiložené fotografie:

Poslední letadlo