"Ať se práší za kočárem!" aneb 1. zimní soustředění 2013
I tento rok se podíváme do duše Spekse, který v již druhém jeho vypravování překrucuje realitu k obrazu svému a vylívá si své komplexy z prohraných piškvorkových her na jeho nejbližších. Svůj hněv si vylívejte v diskusi, případně při hrách s ním – nejlépe již příští víkend na 10. Velká Fishpárty v Hradci Králové.
Psal se symbolicky pátek 22. 2. a sedmičlenná skupina statečných, rozdělena do 2 aut, se vydala směr Krkonoše (teda já jsem se ještě tehdá v hlavě vydal směr Jizerské hory, protože cokoliv nad Jizerou je přece určitě v Jizerkách), konkrétně do Rokytnice nad Jizerou – Ski areál Studenov. První auto vedené zkušeným šoférem Purkysem vyrazilo s Teovanem a Pájou s asi půl hodinovým náskokem nad autem Spekse, jehož posádku tvořil navigátor Peroxid, dále Kéďa a hvězda brněnského klubu – samotná Sonča. Při jízdě po Jižní spojce se z rádia ozývá varování před kolonou na R10 ve směru na Mladou Boleslav, a jak zní všem dobře známé pořekadlo "za všemi problémy hledej nejen v restauracích Purkyse", bylo naší posádce hned jasné, odkud vítr vane. Po chvíli Purkys asi něco vycítí, proto úkoluje Teovana, aby nám zavolal a situaci maskoval prohlášením, že také jedou v koloně. Za Mladou Boleslaví to blokování všech přestalo Purkyho asi už bavit, tak zařadil dvojku, ale protože se mu Felda nějak rozjela, tak přehlídl odbočku na Jablonec, kde jsme se měli původně spojit. Setkáváme se až za Tanvaldem na parkovišti, kde Purky odmítá služeb mojí navigace s tím, "že přece ví, kde to je a že tam trefí i bez navigace". Což stvrzuje pozdějším otáčením se, protože další odbočku opět přejel. K překvapení všech (včetně Purkyho) dojedeme na parkoviště pod areálem již bez dalších navigačních potíží.
Ubytování jsme měli domluvené na Bělohradské chatě, která se nacházela v asi 2/3 svahu těsně vedle sjezdovky. Naše věci za pomoci skútru vyvezl samotný správce chaty, který měl ale asi špatné informace, protože se domníval, že s námi přijel i Bano, a to když nám nabízel, že jednoho člověka může nahoru vyvézt. My jsme tuto nabídku kolegiálně odmítli, ale především organizátor našeho zájezdu – velký Purkys – musel poté litovat, že ji nepřijal, protože během celého výšlapu podél sjezdovky musel snášet pravdy (on by to nazval asi spíše rejpáním) nás všech (dobře, hlavně moje) na polohu našeho ubytování. Na chatě na nás ovšem čekal sympatický deseti lůžkový pokoj a zjištění, že krom nás a jedné rodiny s dětmi, která navíc druhý den ráno odjížděla, na celé chatě nikdo není. Z toho jsme patrně později vyvodili závěr, že klíčky, které jsme dostali, pozbývají na významu a můžeme je tedy bez obav někam ztratit, protože správce je po nás stejně bude chtít až 2 dny po odjezdu, když už budeme pryč – haha.
Přestože již bylo okolo 23. hodiny a my jsme za sebou měli náročnou cestu, šli jsme posedět dolů ke správci do jeho bufetu, kde si někteří objednali smažák s hranolky a oblohou (v těchto krajích se obloha rovná nakrájené žluté paprice) a kde následně Sonča udělala svou největší chybu víkendu – přivezla hru Bang! Tuto hru totiž někteří účastníci nikdy nehráli, takže jsme vysvětlováním ztratili nejen spoustu času, ale i spoustu nervů, protože někteří nejmenování hráči (já) byli hloupí a nedokázali všechny proměnné hry v těchto pozdnějších hodinách pojmout. Teovan se na to nemohl za střízliva ani dívat, takže do sebe klopil jednu dvanáctku za druhou, díky čemuž se stal nejvýřečnějším člověkem v celých Krkonoších. O toto prvenství začal však s přibývajícím časem (a hladinou Krakonoše v krvi) přicházet, a to když začal komunikovat vlastním jazykem, což ho stálo čím dál tím víc sil:
Teovan po X dvanáctkách: „..a éte em el ict.“
Kedlub: „Je to dobrý, už nemůže moc mluvit.“
Kdyby se mělo toto soustředění pojmenovat po některém piškvorkáři, jmenovalo by se "Joking", jehož největším obdivovatelem ze všech lidí na světě je jednoznačně Teovan. Pro ty z Vás, kdo Jokinga nepamatují, tak slovy Teovana "dokázal vyhrát 60 her v řadě, proti Attilovi teda jen 20", ale co je možná nejzajímavější číslo, podle Teovana "Joking podváděl z takových 10%" (na tu samou otázku za 5 minut odpověděl 20%, druhý den dokonce 30%, takže kdo ví, kolik je to dnes). Byl to veselý večer a druhý den jsme se všichni shodli, že takhle společensky unaveného Teovana jsme ještě neviděli.
Ačkoliv se usínalo po 3. hodině ranní, Purkys druhý den od 7:15 již vyhlašoval budíček s tím, že máme vstávat, protože od 8 hodin už jezdí vleky a on přece nepropásne možnost sjet si kopec o jednou navíc, když si za tu možnost přece zaplatí. Traduje se, že Purkys svou nedočkavostí donutil správce vleku zapnout vlek dřív než v 8, a to pod pohrůžkou použití jistých právních kroků. Takovou tu nudnou část, že se do 16 hodin s polední pauzou na oběd lyžovalo, vynechám, to nikoho nezajímá. Po lyžování však nastala nejkrásnější část dne, když jsme si na chatě dali zaslouženou sprchu (pro lidi s fantazií – každej zvlášť dokonce i holky a kluci odděleně). Před odchodem do bufetu jsem před zraky všech ještě vyklepnul Yixina. Následovalo sezení v bufetu u správce, kde jsme po špatných zkušenostech z včerejšího Bangu hráli pro jistotu pokr. K překvapení všech to však byla ještě horší volba, takže se pak (aka po několika hodinách jedný hry) radši vytáhly desky a já osamoceně rezignoval na pokoj. Před spaním jsme s Teovanem vymysleli novou vědomostní hru "český gomoku nick", jejímž principem je postupné vyjmenovávání různých nicků minulých i současných českých hráčů gomoku. Ze hry vypadává ten, kdo řekne nick, který řekl již někdo před ním. Prvním vítězem jsem se stal já! A to je vlastně hlavní motivace, proč tohle všechno píšu, že.
V neděli se scénář s budíčkem opakoval s tím, že přes noc nasněžilo asi tak 10 cm novýho a hlavně mokrýho sněhu, takže tu byl aspoň další důvod, proč vynadat Purkymu, že nás budil tak brzo, když se na tom stejně nedalo jezdit. U oběda jsme se dohodli, že kvůli časově náročnější cestě Sonči do Brna to dnes na sjezdovce zabalíme už v 15 hodin. Výjezd z parkoviště nastal těsně před 17. hodinou, kde se obě posádky vzájemně rozloučily, protože další jízda za Purkyho autem by znamenala další špatné odbočování i na cestě domů, na což měl čas možná Purky, nikoliv však my v čele se spěchající Sončou. Když už se Sonča radovala, že stihne dřívější vlak domů, Jižní spojka byla jiného názoru, takže mému autu přichystala překvapení v podobě 20 cm díry, díky které se má pravá přední pneumatika prorazila, a což tuto díru nakonec také proslavilo v českých médiích. Co naplat, že jsem měl komplet disky i pneu ani ne 3 měsíce nový. A aby tý srandy nebylo málo, po zvednutí auta na hever a při snaze povolit šrouby se ukázalo, že nové disky dostaly nové i tyto šrouby, které mají ale jinou velikost šestihranu (17), než je můj origo klíč v autě (19). Takže nezbývalo nic jiného, než dojet po ráfku na nejbližší benzinku a sockovat u ostatních řidičů a návštěvníků pumpy, zda nemají klíč a chvilku času. První ochotný pán si svůj klíč u 3. šroubu svou vahou bohužel zlomil, a to když nám chtěl ukázat, že on to přece povolí. Aneb pro dobrotu na žebrotu. Následovalo auto dvou Francouzů, kde spolujezdkyně potřebovala poradit s cestou, zatímco francouzský řidič vytáhnul nějakou kabelu určenou na nějaký řemeslnický práce v domnění, že tam ten klíč ke kolu třeba bude. No, fakt nebyl. Další ochotný pán měl už klíč daleko pevnější, takže se výměna konečně podařila. Nabrali jsme tím vším akorát hodinové zpoždění, takže Sončini rodiče měli velikou radost. Nicméně nejdůležitější věc je ta, že jsme se všichni vrátili ve zdraví domů. A ano, i za to proražený kolo (konečná škoda 1200,- Kč) to všechno stálo! Za rok čau!
Na závěr mem aka shrnutí našeho víkendu "s Jokingem". Pochopí asi jen ti, co tam byli – pro ostatní dole vysvětlení.
Vysvětlení: 1-2) vypovídá o tom, s jakým zápalem a jak moc (zejména páteční večer/noc) nám Teovan vyprávěl o Jokingovi, 3) Sonča byla jediná, která Jokinga vůbec neznala, navíc tahle fotka se zamilovaným pohledem si o to prostě říká, 4) výraz Páji kopíruje výraz nás všech, kteří jsme po stopadesátý poslouchali, jak byl/je Joking nejlepší z nejlepších (-:
Fotky z akce si můžete prohlédnout zde.
Diskuze k článku
| [ reagovat ]Teovan | 10.4.2013 - 13:09 komentář První odstavec se blíží realitě, zbytek překroucených událostí bez komentáře... |
| [ reagovat ]Pája | 10.4.2013 - 13:15 Re: komentář Tak pro Tebe ten zbytek může být zkreslený ;) |
| [ reagovat ]Purkys | 10.4.2013 - 14:17 Re: komentář to je škoda, já se na nějaký ten komentář těšil...:D |
| [ reagovat ]Ales | 7.4.2013 - 22:34 pobavilo... uz dlouho jsem u neceho neslzel smichy :-) ..."že přece ví, kde to je a že tam trefí i bez navigace". Což stvrzuje pozdějším otáčením se, protože další odbočku opět přejel.... |
| [ reagovat ]Purkys | 7.4.2013 - 16:28 re: Myslím, že hodnověrnost veškerých zde uvedených informací nejlépe vystihuje myšlenka vyslovená na soustředění samotným autorem tohoto textu: "já nepotřebuju pít na to, abych plácal blbosti." |
| [ reagovat ]ondik | 7.4.2013 - 14:28 .. za meme máš jedničku :) |
| 1 |
